Blog je OK

V 18 letech jsem jela na hudební festival do Králík a to mi změnilo život. Asi v 5 ráno jsem šla s kamarádkou (zdravím Ivu Janovcovou) po festivalovém městečku a přemýšlely jsme coby, zda již jít spát... ale procházely jsme okolo party lidí, co seděli na zemi a volali jmény na kolemjdoucí, občas se i do toho správného trefili.  Ta naše sice neuhodli, ale přesto jsem šly k nim na pokec. Ti lidé byli z Prahy a ti lidé mě taky do Prahy pozvali. Nu což, oznámila jsem doma, že jedu na výlet do Prahy a přes otcovy obavy, že tam budu demonstrovat a fetovat, jak to tam dělá každý,  jsem jela.  Za týden jsem si přijela k rodičům pro věci. A od té doby žiji zde, v Praze.  Po příjezdu do Prahy už na psaní nebyl moc čas, ačkoliv zápisy by to byly bezesporu zajímavé.

Psaní jak vidno mě vždycky bavilo, takže jsem byla ráda, když jsem se mohla realizovat v práci, kde jsem například psala katalog jazykových kurzů, což pravda, nebylo psaní ze všech nejkreativnější, i tak si myslím, že jsem o městech, kde jsem nikdy nebyla, napsala docela zajímavé romány. Rozlet v psaní  avšak s přistřiženými křidélky jsem zažila až na ministerstvu, kde jsem mimo jiné přispívala do interního časopisu Šmírák. To už bylo jiný kafe, i když musím bohužel konstatovat, že mé kreativitě se meze kladly, protože hrozilo, že by to pár lidí nepřežilo ve zdraví a to jak z řad čtenářů  či  mých nadřízených. Takže nejlepší číslo Šmíráka je samozřejmě to podpultové, co se nemohlo nikdy vydat. Avšak mé deníčky o dobrodružství s náměstkem (dobrodružství ve vší počestnosti) mi stále leží v šuplíku! Pak už byl jen krok psát opravdický blog! A tak se také stalo v únoru 2010. Od té doby bloguju, nepravidelně, neřízeně, ale to se doufám změní s tímto mým novým krásným blogem vonícím novotou.  Proč? Protože je to jen a jen můj blog a blog je ok! Kromě veselých zážitků píši i o věcech praktických, nezřídkakdy se vztahujících k eshopu.

Příjemné počtení!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Top