zlatá pravidla pro život

3) Chodit na schůzky dřív. „Jsem méně napjatá na cestách. A pochopila jsem, jak je důležité mít nálepku spolehlivosti. Když nedokážete ani chodit ve smluvený termín, jak může klient věřit, že mu něco včas připravíte/dodáte?“

4) Dělat, co opravdu chci. „Nad zubařským křeslem Vás časem unaví dělat jen to, co chtějí jiní. Napadne Vás otázka: A co děláš sám pro sebe?“ Tím, že jsem začala jít za svými přáními, jsem paradoxně získala tolik nové energie, naplnění a uspokojení, že mohu o to víc a raději dělat to, co chtějí jiní.“

 

5) Prohrávat. „Dříve jsem se věnovala jen věcem, které jsem jistě ovládala. Například ve sportu. Když jsem pak na nějaký neměla čas, vypadla jsem z tréninku a k danému sportu už jsem se nevrátila. Bála jsem se, že to bude těžké. Podnikání mě naučilo nebát se nových zkoušek, riskování a proher. Každá mě něco naučila. Dnes dělám snad všechny sporty, jaké v Austrálii dělat lze. Spoustu z nich příšerně, ale to je dobře, protože vím, kde se zlepšit.“

6) Jedna věc v jeden čas. „Nedělám více úkolů najednou, pěkně postupně. Jdou snáz a jsem hotova rychleji, protože se na každý 100% soustředím.“

7) Jen podstatné. „Než cokoli začnu dělat, zeptám se sama sebe, jestli je to opravdu podstatné. A to otázkou: Bude na tomhle záležet za tři měsíce, za tři roky? Podle odpovědi tomu přikládám důležitost. Dříve jsem věnovala energii něčemu, v čem jsem viděla horu důležitosti, a on se z toho vyklubal krtinec.“

8) Bez dluhů. „Předchozí otázku jsem si začala klást i při nákupu oblečení a osobních radostí. Navykla jsem si nakupovat věci jen penězi, které již mám vydělané nebo ušetřené. Naučila jsem se vyhýbat dluhům za malichernosti.“

 

9) Uvařit víc, než sním. „Maličkost šetří čas hned dvakrát. Dnes, když vařím, tak jednou denně. A více než sním. Ušetřím tím jedno vaření, jednu práci s nádobím a dost času a přemýšlení, a to pouze tím, že přihřeji přebytek.“ 

10) Zapisovat si. „Dříve jsem myslela, že když člověk podle vědců nevyužívá svůj mozek, mohl by si víc pamatovat. Ale vědci už nedodali, že běžný člověk neumí využívat celou kapacitu mozku. Ve výsledku jsem tak zapomínala, co jsem si chtěla zapamatovat, nebo jsem nemohla usnout ve stresu, abych něco nezapomněla. Papír přebírá starost. Spí a přemýšlí se mi klidněji.“

11) Nakupovat, i když nemám hlad. „Dříve jsem jezdila nakupovat, až když jsem neměla nic v ledničce nebo spíži. Myslela jsem, jak ohromně šetřím čas a více toho stihnu. Ale pravidelné nákupy mi daly skvělou pohybovou aktivitu a výplach hlavy. Dnes nejde o ten nákup, ale o ten akt. Takových režimů jsem si zavedla víc. Nejvíc na zahradě. Už jen proto, že je dělám, se cítím dobře.“

12) Mít u sebe sklenici vody. „Dříve jsem jedla z nudy a únavy. Holt tehdy, kdy mi zakručelo břicho. A měla jsem potíže s váhou. Dnes mám stále u ruky sklenici nebo lahev s vodou. Piju, držím si zdraví, váhu a nemám hlad.“

13) Všemu dát domov. „Dříve jsem věci pohazovala a myslela si, jak šetřím čas. Pak jsem více času ztratila hledáním. Dnes má každá věc své místo, vím, kde ji najít, když ji potřebuji. Udělala jsem si ve všem pořádek a nemluvím jen o domově nebo kanceláři, ale i o svém soukromém životě nebo podnikání.“

14) Provozovat čistky. „V měsíci mám jeden den, kterému říkám Deratizace. Projdu celý dům a vyházím, co nepotřebuji: Použila jsem tuto věc za uplynulý rok? Když ne, zařídím, aby skončila v popelnici či u toho, kdo ji ještě ocení. To dělám i s neužitečnými vzpomínkami. Harampádí vyhazuji ze života.“

15) Nabíjet zbraně na stres. „Hodně čtu o tom, jak zefektivnit čas a zbavit se stresu. Rozšiřuje mi to obzory. Tohle čtení je pro mě užitečnější než beletrie.“

16) Uvědomovat si přítomnost. „Dříve jsem žila v jednom kole, dnes miluji to kolo na chvíli zastavit, věnovat pozornost tomu, co se právě teď děje kolem mě. Vidím více maličkostí, které dokážu ocenit a život má barvu a radost.“

17) Trávit čas se zjednodušujícími lidmi. „Dříve jsem se scházela s lidmi, kteří byli plni problémů a neuměli je řešit. Dnes se scházím s těmi, u nichž mohu obdivovat, jak si život nekomplikují a řeší problémy mávnutím ruky.“

18) Sbírat rady. „Dříve jsem si naivně myslela, že všechno dělám nejlépe, jak je to možné. Dnes se nestydím požádat o radu lidi, kteří již byli na místě, kde jsem teď já. Připravují mě na výzvy, které znají a zvládnu je pohodlněji.“

19) Ptát se místo hádání. „Když jsem dříve něco nevěděla, přemýšlela jsem o tom. Jak jsem ale mohla najít řešení, když jsem ho neznala? Dnes rychle vyhodnotím vím/nevím. Když nevím, zeptám se toho, kdo ví. A hned vím.“

20) Přestat se obhajovat. „Tím, že jsem se dříve obklopovala problémovými lidmi, dělali problémy i mně. Vytýkali mi, co dělám, mluvili mi do života, aniž by měli vyřešený ten svůj. Dnes už nemarním čas nějakým vysvětlováním či sebeobhajováním, proč něco dělám. Poděkuji a měním téma, nebo člověka.“

21) Plánovat jednou týdně. „Patnáct minut každou neděli si rámcově sepíšu úkoly a vyznačím priority na další týden. Vím, kolik problémů musím vyřešit, tedy kolik času jim věnovat. Naučila jsem se těšit na pondělí. Protože čím dříve vše vyřeším, tím více mám času na sebe. Plánováním si snižuji stres.“

22) Porcovat medvěda. „Dříve jsem velký problém viděla jako horu, kterou nemohu napoprvé zdolat. Dnes chápu, že podstatné je ji zdolat, není důležité nakolikrát. A tak velké úkoly dělím na malé a plním je postupně, řešitelněji.“

23) Dělat dostatečně. „Jednou jsem na křesle měla velmi důležitého pána a vyspravovala mu zub. Snažila jsem se o perfektní řešení. To mě zdrželo. On mi pak vynadal. Paradoxně jsem si u něj pohoršila. Dnes poměřuji dosažený výsledek vůči času, který spolyká. Lepší výsledek neznamená větší zisk.“

24) Nedělat, co nechci. „Dříve jsem se domnívala, že v životě musím dělat to, co nechci. Že čím víc budu dělat to, co nechci, jednou dostanu to, co chci. Byla jsem šílený stroj bez logiky. Dnes už na nic nečekám. Co chci, pro to si sáhnu. Je to tak jednoduché. Stačilo mi začít vymlouvat se sama před sebou.“

25) Psát si deník. „Báječná věc. Nejkouzelnější není psát nové kapitoly, ale číst ty staré. Člověk vidí, jak roste, směje se své nedávné naivitě. Deník učí člověka chápat, že jeho dnešní starosti mu samotnému budou zítra k smíchu.“

26) Zjednodušit si prostředí. „Dříve můj pracovní stůl byl plný. Dnes na něm stojí počítač, u něj voda, před ním křeslo a v něm já. Vše navíc překáží.“

27) Psát kratší zprávy. „Moje maily mají 1 až 5 vět. Většinou i to je moc.“

28) Odpovídat jednou denně. „K počítači sednu jednou denně. A strašně moc se těším, protože miluji vyprazdňovat inbox…“

29) Lenošit. „Dříve jsem poletovala mezi povinnostmi a večer jen padla do postele, neschopná usnout, protože tělo ještě setrvačně pobíhalo. Dnes se odměňuji. Když mám uděláno, lenoším. Tedy nedělám vůbec nic. Mohu vřele doporučit vypnout mysl, restartovat. Dlouho to nevydržím, mé tělo se naučilo milovat změnu, protože změna je život. Ale i ta chvíle nicnedělání stojí za to.“

30) Věčná otázka. „U všeho se ptám: Nejde to zvládnout ještě jednodušeji?“

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Top