Deset tequill s'il vous plaît

Nooo, nějaký věci je lepší si nepamatovat angel To je pravda.  Jenže ještě lepší je dělat blbiny, za který se člověk nemusí stydět a pamatovat si to! Loni v listopadu jsem byla na koncertě. Ještě doma jsem si dala dvojku vína, možná i čtyřku. V rock café další a další, po koncertě v backstage další a nejspíš ještě další a další, ale to si bohužel nepamatuju. Naposled si pamatuju fotku s Mirkem, tak v 11. Pak až někdy ve dvě v noci píšu kámošovi, že na Vinohrad nedorazím, ančto sedím v tramvaji a jedu dom.  Druhej den se sem mnou na facebooku přátelej cizí lidi! Tedy..pro mě jsou cizí, protože si je prostě nepamatuju. Oni si mě asi pamatujou a věřím, že společný čas byl příjemný, leč…pro mě neexistuje.

Já vím, člověk má žít přítomností a užívat si, co je teď  a nepochybně jsem se taky bavila a užívala si to, nicméně pak jsem byla smutná. Můj příjemně prožítý čas nenávratně zmizel. Možná je zachycen na nějaké fotce, v něčí paměti…ale já chci svůj čas pro sebe.

Proto, a nejen proto, už skoro nepiju. Některé večírky bych si radši nepamatovala, což mne ponouklo k tomu chovat se tak, abych si vše pamatovala ráda. Navíc, posledních..hodně let..jsem nebyla na večírku střízlivá. Kdoví, jak se chovám za střízliva? Dokážu se bavit? A jaká jsem? Krom toho, že zjišťuji, jaká jsem, jsem zjistila, že druhý den, když si během šesti hodin dám dvě deci, mi je opravdu lépe než dát si jich šest, osm, deset.  A jako pardon, vymejšlet hovadiny zlitej, to dokáže každej. Ale mít veselé nápady za střízliva… to se teprvá pozná kádr! Prostě…. benefit nad benefit.

V sobotu ke mně přijel kamarád. Jel celou hodinu vlakem, pak metrem, tramvají a to nesnáší cestování, vážím si toho. V neděli ráno jsme ho se synem nemilosrdně probudili v 8. Tedy vlastně milosrdně, běžně vstáváme mezi 6 a půl 7. Začal mi něco vyprávět. Začal mi vyprávět to samé, co říkal, když v sobotu vstoupil do dveří. Dovyprávěla jsem mu to včetně detailů. “Aha, to jsem asi říkal”. Jo, asi stokrát. Nic si nepamatoval, od těch tří hodin až do rána. Už přijel opilej, večer jsme měli víno a sekt. Odjel sice střízlivej, ale bez vzpomínek. Neví, jak se mám, co dělám. Ale třeba si něco uvědomil, něco v něm uvízlo? Kdo ví…

Tak tohle přesně už nechci. Proto už skoro nepiju.

PS: Proč skoro? Protože když mám chuť, napiju se.  Nechci s tím bojovat a mít tlaky.  V lednu i v únoru asi sedm deci vína - za měsíc. V únoru jsem navíc polovinu vypila poslední únorový den.  A nikdy neříkej nikdy, nemusí mi to vydržeta určitě se ještě někdy opiju tak říkajíc do sr... Ale  teď momentálně je mi čas cenější alkoholů!

PS2. Neteři bude za 14 dní 12 let wink

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Top