Vzpomínky duše

Přinesla si domů karty a půjčila je synovi. Je lehce postižený a s maminkou komunikuje velice, ale velice zřídka. Vzal si je, jednu po druhé prohlédl a pronesl: „To jsou vzpomínky duše“. Pak si prohlédl knížku a opět se vrátil ke kartám. Jednu po druhé bral do ruky a říkal, co na nich vidí. „Byl to kouzelný okamžik, který jsem se svým synem zažila. Strávili jsme poměrně dlouhý čas v kontaktu, mluvili jsme spolu.“

I takováto zpětná vazba se ke mně dostala. Ze srdce za ni děkuji.heart

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Top