Omluvenka

Vážení a milí!

Chci se omluvit, že na objednávkové, ale i jiné emaily, reaguji se zpožděním. Když děti spí, matky mají pré... takže zpravidla v noci, někdy i ráno, ráníčko, dřív než vyjde sluníčko. Na zprávy odpovídám já sama  a jak není školka, jsme všude možně i nemožně. A ano, mám sice internet v mobilu, ale zpravidla jsem ráda, že jsem ráda a radši si pak píšu sama, večer, v klidu, z počítače.

Pravda, sama jsem potěšena, když mi někdo rychle odepíše, budu se to snažit nějak časem vymyslet, ono se to zas s podzimem ustálí, ale zatím prosím o shovívavost. 

Dnešní večer jsem nakoukla na můj externí disk a mj. jsem tam objevila jeden z pokladů: druhý den poté, co jsem poprvé zkusila enkaustiku (jojo, to je ta technika, kterou to dělám), jsem se začla "obávat", že budu žehlit každý den smiley To sice taky momentálně nezvládám, ale není všem dnům konec!

 

 

 

 

Karty v rukou psycholožky

Psychiatrická klinika,
školní psycholog
či speciální pedagog- etoped, psychoped, psychoterapeut..
.ti všichni mají v rukou karty pro koučink a terapii.
 
 
Zde je pár řádek od Moniky Černé, psycholožky pro děti i dospělé:
 
 
S kartami pracuji již přes rok, používám je při arteterapii a psychoterapii s dětmi i dospělými. Děti na obrázkové karty reagují s nadšením, často si vyberou kartičku, která je pozitivní výběrem barev a snaží se v ní hledat výjevy. Nejvíce asi pohádkové příběhy, které si vyprávíme. Nakonec podle nich malují své vlastní obrázky, kde volí podobné barvy, aby zachovaly jejich energii a náboj, který v nich je. Pokud děti vidí v obrázku něco negativního, mluvíme o tom, většinou se jim vybaví nějaká životní situace, s tou pracujeme dále a čistíme jí.
 
Dospěláci s oblibou používají karty s citáty, které často ukazují na jejich životní situaci. Někdy si je tahají na začátku terapie a na ukončení vyberou ještě jednu kartičku. Tím celý procest uzavíráme. Velice za tyto karty Zuzce děkuji, jsou velkým přínosem. 
 
 
 

Chcete vzorek karet pro koučink a terapii?

Pokukujete po kartách pro koučink a terapii (a storytelling a jiné kurzy) a říkáte si: „Jak by na ně asi reagovali moji klienti? Nezalekli by se? Nebo by byli nadšení, protože něco takového ještě neviděli?“

Není nic snazšího, než na tyto otázky zjistit odpověď!

Jak?

Objednejte si vzorek karet pro koučink a terapii:

*4 různé karty, různé barvy, různé nálady (jsou to „ostré“ karty – ty, co se prodávají)

* návod na použití

 

Co za to?

Jedna mince...

 

+ poštovné a balné, lze i obyčejně

 Pokud si pak do dvou měsíců objednáte karty pro koučink a terapii, těchto 50 korun vám z jejich ceny odečtu.

 

OBJEDNÁVEJTE ZDE.

 

 

Karty a kartičky: co je co

 
Trochu jiné, trochu stejné. Jedny velké, jedny malé. Jedny s textem, druhé bez textu. A použití? Prapůvodně jiné, ale také se prolíná. Motivační kartičky a karty pro koučink a terapii - pojďme se podívat co je co a na co vše se dají použít.
 
MOTIVAČNÍ KARTIČKY
 
Tyto kartičky vznikly jako první. Mají rozměr 8,5 x 5,5 cm, tedy stejně jako občanský či řidičský průkaz, který se dnes vydává nebo platební karta či věrnostní kartička. Proč? Jejich smyslem je to, aby se daly umístit na dobře viditelné místo, aby je člověk mohl mít pořád při sobě. A jedním z těchto míst je právě třeba peněženka a její přihrádky na kartičky.
 
Motivační kartičky vznikly v době, kdy jsem byla sama s prvním synem a konečně se i podařilo být vzhůru o pár hodin víc než on. Zpočátku jsem hodně spala - stejně jako on, byla jsem vyčerpaná. Byl takové to miminko, kterému se musíte pořád věnovat: neexistovalo položit jej třeba do lehátka a jít si něco dělat, vyžadoval kontakt a nějakou tu zábavu, tak jsem se mu věnovala bez přestávky, nechtěla jsem, aby pořád plakal, i když naplakal se i tak, hlavně v noci, když ho bolelo bříško. Ale zpět ke kartičkám.
 
 
V té době jsem poznala enkaustiku a okouzlila mě. Přišlo mi líto dávat obrázky jen tak do šuplíku, aby je nikdo, kromě mě, neviděl. Vzpomněla jsem si na kartičku s obrázkem indické bohyně na jedné straně a podpůrným textem na straně druhé, co jsem měla doma, a napadlo mě: co kdybych udělala podobné kartičky! Na jedné straně krááásně barevný obrázek, na straně druhé něco, co člověka podpoří, nakopne, připomene mu, že život je fajn, i když padá únavou na hubu, utápí se ve smutku a navíc počítá každou korunu.. A tak vznikl nápad vytvořit motivační kartičky.
 
Jak kartičky používat
 
1)  Milá připomínka
 
Kartičku si můžete mít jednu - ať už jste si ji vybrali sami nebo jste ji dostali. A to zrovna tu, kterou v tuto chvíli nejvíc potřebujete. Může to být třeba tato:
 
 
Pro které chvíle se hodí? Právě pro ty, kdy vás přepadá pesimismus, nemůžete se s něčím popasovat… V tu chvíli je dobré si připomenout, že  je zázrak, že tu vůbec jsme. I když nám třeba právě odešel někdo blízký, můžeme být vděčni za všechny ty chvíle, co jsme si s ním prožili.  Když se nám nedaří v práci, určitě si vezmeme i z takovéto situace ponaučení… Když jdeme do přírody, stačí se podívat kolem sebe, na rozkvetlou louku, na motýla nebo keř se zmrzlými šípky obalený ledovými krystalky… vždyť to je jeden zázrak vedle druhého!  
 
Kartiček můžete můžete mít více a jednu si vylosujete každé ráno a zamyslet se, proč vám dnes padla do ruky zrovna tato. Ať už máte jednu čí více, jak jsem již psala - hodí se do peněženky, pod monitor počítače, ke kalendáři, za rám zrcadla, zkrátka tam, kam se několikrát denně podíváte. 
 
2) Jak to říct...
 
Chcete vyjádřit účast či podporu někomu blízkému? Ale klidně i někomu, koho moc neznáte, ale neumíte najít ta správná slova? Nebo chcete nenápadně něco navrhnout, jak by se to či ono dalo vyřeit, ale bojíte se, že by adresát váš vzkaz nepřijal dvakrát nadšeně? Zkuste to říct slovy klasika... tedy citátem na pěkné kartičce, která může být stále na očích wink
 
Například tato kartička má tu moc, že vhání lidem slzy do očí... to vím jak z vyprávění, ale viděla jsem to i na vlastní oči. Jo, když musíme, tak zabereme a jdeme dál. Nic jiného nezbývá...
 
 
3) Koučování atp. 
 
Další použití vychází z karet pro koučink a terapii, proto se posléze přesuneme k nim. Společné mají karty to, že na nich jsou moje obrázky. Ale jaké jsou rozdíly?

 

 ROZDÍLY:

Text: motivační kartičky mají na druhé straně citát, karty pro koučink a terapii nemají text nikde žádný. Samozřejmě malé kartičky nemusíme otáčet na druhou stranu s textem, když na to přijde.
 
Výběr obrázků: na motivačních kartičkách jsou obrázky, které na většinu lidí působí pozitivně, na kartách pro koučink a terapii jsou i obrázky, které na většinu lidí působí pesimisticky, smutně, ošklivě - větší spektrum obrázků umožňuje širší použití a lehčí výběr pro klienta
 
Velikost: motivační kartičky - 8,5 x 5,5 cm,  karty pro koučink a terapii: 8x12 cm
 
Kniha: ke kartám pro koučink a terapii zato však patří kniha o 42 stránkách, kde jsou mj, tipy na  použití od pěti odborníků různých profesí
 
Lamino: motivační kartičky jsou zalaminované leskle, karty pro koučink a terapii matně - při práci například u stolku nehází odlesky, působí komorněji, seriozněji. Motivační kartičky jsou naoapak svým lesklým vzhledem líbivější na první pohled.
 
Počet: v současné době je téměř totožný, ale obou typů  karet bude přibývat.
 
 
 
KARTY PRO KOUČINK A TERAPII
 
Tyto karty jsou vlastně reakcí na motivační kartičky. Různí lidé, třeba z řad koučů, se mě začali ptát: a proč ty obrázky nejsou větší? Hodilo by se mi to při koučování… A já se zeptala sama sebe: no, proč ty obrázky nejsou větší? A udělala je větší. Největší otazník ležel nad tím, zda i zde bude nějaký text či slovo, heslo, motto.. jako to bývá na jiných koučovacích kartách. Ale čím víc jsem to zvažovala i probírala, tím lépe z toho vycházely karty bez jediného písmenka. Proč? Protože nejsou-li obrázky svázány s textem, přinášejí naprostou svobodu! Mysl by se těžko dokázala odprostit od slova, které by jen letmo přečetla… takto se nemá čeho chytit a to je jen a jen dobře. Toto je totiž největší výhoda karet pro koučink a terapii.
 
 
Jak to? Karty jsou vlastně takový novodobý “Rorschach” - tedy psychologická metoda, která využívá projekci. Jinými slovy: každý v obrázku vidí “to své”. Pravda je, že i Rorschachův test sklidil kritiku, protože každý své odpovědi  na otázku: co vidíš na obrázku? před vyřčením cenzuruje, ale  i když to člověk neřekne nahlas, sám si to uvědomí.  Navíc  karty se dají využívat i jinak. Jak?
 
 
1) Cesta
Vyberte si nejméně tři karty - jedna symbolizuje vaši současnou situaci, druhá situaci či stav, do kterého se chcete dostat a jedna či více karet jsou kroky mezi těmito dvěma body. A proč jste si vybrali právě tuto kartu? Jaké konkrétní kroky to pro vás jsou?  Je to taková projekce na ruby. Víte, co chcete - i když pokud sedíte před někým, s kým to řešíte, tak to víte pouze podvědomě a neumíte si to pojmenovat. Právě k tomu mohou karty posloužit, jako zástupný symbol, jako něco, čeho se  můžete chytit a pak už stačí jen říct, co víte, ale nevěděli jste, jak se s k tomu dostat.
 
2) Vztahy
Katy lze použít i pro rozestavění obrazce vašich vztahů. Kdy někdy slyšel o rodinných konstelacích, jde o něco takového. Jedna karta jste vy, další váš otec, matka, partner, šéf… Jeden obrazec může vyjadřovat, jak to právě cítíte a druhý, jak byste to rádi změnili. Můžete si zkusit zažít ten pocit nového rozestavění a máte o čem povídat.
 
3) Projekce - Rorschach - terapeutické použití
Zpět k Rorschachovi - vyberte si kartu, která vás  nejvíce zaujala. Co na ní je? A proč? 
Nejen dospělí, ale i děti mohou vyprávět - děti v rámci hry a zábavy a když se objeví něco, co moc zábavné není, je nasnadě podívat se tomu na zoubek. Jak dospělí, tak děti, si často zpočátku neuvědomují, že nemluví o obrázku, ale o sobě. A když si to uvědomí a třeba toho tolik neřeknou, sami to vědí i tak a to se počítá. 
 
4) Storytelling
Vyberte si kartu či karty a vyprávějte o ní příběh… Osobně můžete zažít na workshopech  např.  v Praze (spolek Storytelling, Umění v práci) či v Ostravě 
 
5) Ice breaker
Ať školíte to či to, můžete na začátku každého setkání nechat účastníky vybrat si kartu, která symbolizuje: jejich očekávání od dnešního dne, jak se dnes mají, jak se měli včera, co by rádi vyřešili, jejich vztah k tématu… a nemusí jít jen o ice breaker, obdobné otázky můžete pokládat i v průběhu akce.
 
6) Práce s dětmi
Tento bod má asi dalších sto podbodů… lze použít již to, co jsem jmenovala výše, nebo třeba: 
  • vyber si kartu, co tě zaujala a řekni proč či vyber si kartu, na které jsi ty a řekni kde jsi, co je okolo (můj syn měl naposled přes celou kartu sebe v posteli a bez hlavy...ta byla asi v oblacích :)
  • pedagog či rodič může vybrat karty, dítě povědět příběh - takže opět storytelling, ale ne s důrazem na vyprávění, ale na rozvoj fanazii
  • zkus nakreslit kartu, co se ti líbí, ev. tam nakreslit něco navíc
Karty mají i v dramatickém kroužku… přesné použití se pokusím zjistit.

7) ... 8)... Je toho spousta, ale toto myslím jako příklad pro představu stačí. Tak už je myslím jasné, co je co. Z malých lesklých kartiček s citátem vznikly velké, bez textu, nejen pro kouče a terapeuty.

Závěrem bych sahla do vlastních řad a ...wink

 

 

Podle karty poznám, jak na tom kdo je

 Asi před dvěma lety jsem poznala (jak říkám:-)) andílka na zemi, nebo jednoho z nich, na Facebooku je jako Marie Tara, nevím zda se znáte, karty u ní vidím tak rok.  Dělá nejen osobní konzultace, ale také různé semináře pro osobní rozvoj, učí jak pomoci sám sobě automaticou kresbou, kursy pro posílení sebedůvěry, jak začít mít rád sám sebe, kursy čaker - co je ukryto, pročištění, automat. kresby,  atd. Moc a moc mi pomohla během těžkých dvou let, myslím, že bych je bez ní nezvládla.. No, snažím se na sobě pracovat a to je dřina největší smiley Nicméně třeba na začátku semináře, kde se sejdeme v počtu od 4 do 12 lidí si každý vytáhneme  z Vašich krásných karet, aniž bychom viděli na obrázky. Už podle karty teď poznám, jak na tom kdo uvnitř je, ne všechny karty jsou pozitivní a opravdu to vždy odpovídá skutečnosti. Každý z nás v tom okamžiku něco prožívá, někdo je v pohodě a třeba i duchovně daleko, i to odpovídá kartě....Na konci semináře si opět vytahujeme kartu, znovu je vidímě jen z rubové strany a pokaždé je ten kus práce naší i Marušky, která nám pomáhá čištěním, vidět i na kartách. Seminářů jsem už zažila dost, nikdy se nestalo, že by byla karta na konci semináře horší, než karta na začátku.... Maruška nám pomáhá, pokud samy nezvládáme, je i jaksi dočíst smiley třeba : tato ukrývá i novou cestu... Jsou fakt úžasné, povedla se Vám opravdu krásná věc a asi i záleží na tom, kdo s nimi pracuje, jak,  a jak daleko je on sám, co je dáno zase jemu... Prostě jsem si je moc přála mít doma, snažím se pracovat sama na sobě a ony jsou i jakousi kontrolou, která stoprocentně funguje smiley

Simona T.

 

 

Zuzana se nechtěla utápět v negativismu. Vymyslela něco, co od něj uchrání i ostatní

Nejen že ráda píšu, ale potěší mně, když někdo napíše i o mně :)


Tentokrát jsou autorem Ženy s.r.o., konkrétně Kristýna, s kterou jsem si moc ráda povídala. Spíš jsme vzpomínaly, jaké to bylo na začátku a také co mi karty a kartičky daly a co mě naučily.

ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE ZDE yes

 

E-book „Karty pro koučink a terapii"

Byl to porod! Ale konečně plním, co jsem slíbila: na mých stránkách - VLEVO NAHOŘE, ZÁLOŽKA E-BOOK - jsou informace ke stažení e-booku.

V tištěné podobě jej dostáváte s kartami pro koučink a terapii. Ale říkala jsem si - proč nenechat nahlédnout pod pokličku? smiley

 

Karty pro storytelling

Karty Zuzky Taucové používám na workshopech storytelling nebo taky živého vyprávění nesmírně ráda. Jejich abstraktní obrazy evokují různé nálady, vzpomínky a míň nebo víc konkrétní představy, které naprosto přirozeně pomáhají plynulému vzniku příběhu.

Mou oblíbenou techniku je tvorba improvizovaného příběhu na základě karet. Všichni účastníci semináře si vyberou jednu kartu podle toho, jak se jim líbí nebo na ně momentálně působí a utvoří dvojice. Ve dvojicích mají všichni číslo 1 nebo 2. Číslo 1 značí hrdinu, 2 zase prostředí. Oba účastníci workshopu se zamyslí, jakého hrdinu nebo prostředí pro ně znázorňuje karta a za jakého důvodu, vytvoří si jejich jednoduché profily (např. jaké vlastnosti má hrdina, jak vypadá, jaké má tajemství nebo jak vypadá prostředí, v jakém období se ocitáme, co je vidět na první pohled a co až při hlubším zkoumání apod…) a navzájem si je řeknou. Jakmile oba znají prostředí i hrdinu, začnou se střídat při vyprávění improvizovaného příběhu. Ten vypráví teď a tady od začátku až do konce a v závěru můžou zhodnotit, jak na ně vzájemně působily karty a jak se odrazila jejich nálada v příběhu. Takto vytvořený příběh už si pak žije vlastním životem a oba účastníci dílny ho mohou dál vyprávět.

Barbora Schneiderová, Spolek Storytelling

 

 

 

Kde je to nebe?

Když měl syn období, že si všechno strkal do pusy a já jsem musela být neustále ve střehu, aby si tam – opět – nestrčil tužkovou baterku, nebo nějaký obdobný výborně tvarovaný předmět, co by zacpal dýchací trubici cobydup, byla jsem na návštěvě u kamarádky, co byla taky sama s chlapečkem. Ale starším. Ona klidně seděla u kafíčka, Maty si hrál, Teoušek si taky chtěl hrát, a to samozřejmě tak, že všechno nejdřív „ochutná“. Šperky ze šperkovnice, hračky větší i bohužel menší, prostě cokoliv.

Já jsem zase poskakovala okolo něj jako hlídací pes a skoro jsem si ani nepopovídala. Kamarádka se jen usmívala a pak řekla větu, která mi otevřela oči:

Neboj, však ono ho to jednou taky přejde.

Jezukrist ajo! To je fakt! Nebude trvat dlouho a taky se přestane snažit udávit čímkoliv a já si taky v klidu dám kafíčko a aspoň trošku vypnu! Bylo to jak balzám na mou utrápenou duši a na mé tělo taky.

Tento příklad zrovna nebyla taková bouře, i když na jednu stranu, taky šlo o život. A zažila jsem bouře i jiného rázu, vleklejší a vyčerpávající snad ještě víc, ale na ty snad ani vzpomínat nechci. Ať však jde o tu či onu bouři, když je člověk v ní, mívá pocity jako: „Tohle snad nikdy neskončí!“ nebo „Jestli tohle brzo neskončí, tak se asi zblázním!“ a je zkrátka zoufalý, nemoha dohlédnout na konec problému.

Jenže, milí zlatí, ono to jednou skončí. Dříve či později, ale ano. Ano, vím, někdy ten konec nemusí být na první pohled pěkný…ale nechci se pouštět do debat o osudovosti, o přijímání, o pokoře, o lekcích… takže to zjednoduším:

Po každé bouři se objeví čisté nebe!

PS: tu baterku si tam tenkrát nestrčil celou, do pusy, zavčas jsem přiskočila a vytáhla ji. 

 

Co mi psala babi Olinka

Milá Zuzko,
 
děkuji mnohokrat za Tvé motivační kartičky a karty na kaučink, které u nás sklidily veliký úspěch.  Moje vnoučata vždy volají. Babičko, kde máš kartičky od tety Zuzky?
 
Velice je zaujaly jejich barvy a možnost vymýšlet si podle nich zajímavé příběhy. Zejména vnučka Michaela vymýšlí nádherné příběhy. Bude jí 6 let. Její bratr David, dvojče, svou fantazii směřuje do světa dinosaurů a vesmíru. Jejich starší bratr Lukáš karty vnímá již myšlením osmiletého školáka a vášnivého sportovce. Diky tomu,jak na něj karty působí, můžeme procvičovat i učivo ze školy. Životné x neživotné ,jednotné x množné číslo,vyjmenovaná slova atd.  
 
Karty jsem hlavně chtěla pro motivaci své maminky, která má Alzheimerovu chorobu. Tady trošku ještě tápeme. Pracujeme zatím jen s barvou karet. Jak na ní působí,co jí připomíná. Vymýšlení příběhů je pro ni zatím obtížné,ale věřím, že i zde najdeme cestu dál.
 
Milá Zuzko, děkuji za Tvůj úžasný nápad,který jsi uskutečnila a zpestřila jsi chvilky naší rodině. Přeji Ti, aby se Ti dařilo a měla jsi spoustu spokojených  kartičkářů.
 
Olga S., babička nadšených vnoučat.
 



Inspirace do ouška

Stává se vám někdy, že slyšíte jednu větu zrovna v tu chvíli, kdy jste ji potřebovali slyšet? Ať už ji řekl kdokoliv.. váš přítel, někdo náhodný na ulici nebo hlasatel v rádiu? Mně ano. Kdo chce jít tomu štěstíčku naproti, jak se tak říká, mám pro něj jeden tip: projekt Zdenčin pokec.

 

A kdo je Zdena? Už jste o ní slyšeli: je to jedna z „kmoter"  Karet pro koučink a terapii, Zdenka Tomaidesová, která přispěla svými zkušenostmi do knížky, která ke kartám patří.  V druhé části rozhovoru se proto podíváme i na karty! 

yeswink

 

Co to vlastně je ten pokec a jak vznikl?

Zdencinpokec.cz je neformální povídání - jde o audiorozhovory, ve kterých chci představit úspěšné lidi, společně s nimi objevovat kouzlo jejich úspěchu, zjistit jejich strategie, jak se vypořádali s pády, představit jejich vášně a talenty. Úspěch znamená pro každého něco jiného - pro někoho podnikatelský, pro druhého to, že může cestovat s rodinou a zároveň pracovat. Chtěla bych hýbat lidmi/posluchači, aby viděli, že všechno je možné, jenom to chce chtít a jít si zatím. Výhodou podcastů je to, že je lze poslouchat odkudkoliv.

 

Jsou všichni z pokecu vaši známí? Nebo oslovujete i inspirativní lidi bez osobní známosti?

Ano, někoho znám osobně - kamarádi, klienti a s někým jsem se seznámila na nějaké akci a někoho jsem cíleně oslovila, protože mě zaujal, co dělá, nebo jaký má projekt.

Kdo z nich vás nejvíc překvapil? A čím?

Těžko říct jen jednoho. Nadchla mě Ivana Cikánková se svým restartem a množstvím nové energie, pak pro mě pocta a skvělá zábava s Ivou Pekárkovou, spisovatelkou, a nakonec rozhovor se stand - up komikem - nevěděla jsem, co mě čeká a jaký bude, i když už jsme spolu předtím krátce mluvili. Humor miluji a myslím, že je zapotřebí a ne každý má pro něj smysl, tak asi proto. Překvapilo mě, kolik z toho, co učím v rámci o NLP/práce s emoční inteligencí využívá pro svůj rozvoj hledání úspěšných strategií pro vystoupení, jak dovedl mluvit a pracovat s FLOW atd.

 

Vzpomenete si, které ty věty vám nejvíce utkvěly v paměti?

Kdo chce víc, nemá nic - to řekl Jiří Stejskal z Jordis. Moc se mi to líbilo. Je to o tom, že peníze a postavení nepřinášejí vždy štěstí a pak, že je dobré i v době růstu firmy a úspěchu si držet nadhled a odstup. Pak mi utkvělo, jak vzniká dost často konkurenční výhoda - propojení dvou nesouvisejících oborů např. IT a potřeba, kterou nikdo zatím neřešil např. Linda Vaňková Cliché shoes.  Moje poznání po několika hovorech si můžete poslechnout zde.

 

Na koho se můžeme těšit do budoucna?

Hledám lidí z různých oborů, aby to bylo hodně různorodé. Chystám rozhovor se spisovatelkou, která hodně cestovala po Africe, a pak profese, které na veřejnosti nejsou tolik známé, ráda bych udělala rozhovor i s youtuberem. Hodně mě oslovují příběhy lidí, kteří měli úrazy a přesto jsou stále aktivní a pomáhají druhým lidem.

A teď ke kartám...už jim bude skoro rok.. dokáží vás stále něčím překvapit? Co reakce vašich klientů, bojí se jich někdo? :)

Žasnu nad lidskou tvořivostí než nad kartami, jak každý vidí a vnímá je někdy podobně, někdy úplně rozdílně. Karty používám na začátku školení nebo na konci. Podobně je to i s koučováním. Výborně slouží v začátcích na seznamování, rozmluvení či jakási inspirace ke konci kurzu či koučování.

Zažila jste  s nimi nějaký dojemný okamžik?

Naposledy mě překvapil klient, který mi říká toto si musím ofotit, budu o tom přemýšlet dál. To je super laugh

 
 
Zdeni, díky! A dodávám, že vyprávění o kartách všecho druhu, ale hned na začátku o kartách pro koučink a terapii, si můžete poslechnout zde:

 

 

A co když se to stane právě mně?

No, může, osobou se zdravotním postižením se člověk může stát během vteřiny.  Co teď? Nejprve se s novou situací člověk  musí vyrovnat psychicky. Pak má několik možností  - stane se invalidním důchodcem a bude si užívat svůj volný čas dle libosti, nebo se stane invalidním důchodcem a bude chtít - také dle libosti - nadále pracovat. Pravda, ne vždy to jde na stejné pozici, jako dřív, ale když se chce, nějaké řešení se vždycky najde.

Dvoje karty pro koučink a terapii jsem věnovala do katalogu Srdcerváčů. Co to je? Je to projekt, který podporuje osoby se zdravotním postižením a to zejména tam, kde od státu podpora chybí: při rozjezdu podnikání. Ale odborníci z Nadačního fondu na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP), který má Srdcerváče pod palcem, poradí i obecně se situací na trhu práce. Peníze získané prodejem věcí s katalogu jdou právě na tyto účely. 

Ale pozor, nemusíte být odborník z NFOZP, abyste se mohli podělit o své odborné zkušenosti! Zejména pro podporu v začátku podnikání, pro konzultace byznys plánů, je na světě katalog expertních dobrovolníků, kam se může přihlásit kdokoliv z veřejnosti, kdo má co říct. Počet hodin, které chcete zdravotně postiženým věnovat, si určujete vy sami.

Další možností jak pomoci, je, jak už jsem zmínila, věnování daru, zážitku, konzultace, služby, do katalogu srdcerváčů.  A  poslední věc?  Zeptala jsem se, ředitelky fondu Hanky Potměšilové, jak k postiženým přistupovat – jako ke každému jinému či v rukavičkách?

 

Jak se k postiženým chovat? Jako ke každému jinému?

Začnu pohledem do historie: po roce 1948 jsme začali postižené separovat a i ti, kdo měli šanci na vysoké či vyšší vzdělání, nedostali šanci studovat. Začínali pracovat ve družstvech invalidů nebo byla zodpovědnost o ně hozena na krk rodině. Přitom mohli dělat kvalifikovanou práci…

Na lidi s postižením jsme se proto začali koukat jako na někoho, kdo pobírá dávky a potřebuje nás. Neexistovalo třeba, že by paní učitelka svým žákům přiznala, že prodělala onkologickou léčbu a je po ablaci prsu. Tím vznikl propad ve vnímání toho, že lidi s postižením dokážou tvořit hodnoty, jsou běžnou součástí společnosti. Ředitelka NFOZP Hanka Potměšilová

Nevnímáme bohužel ani dnes jako normální věc, že by člověk, na kterém není na první pohled postižení vidět, toto nahlas přiznal. I proto si tento fakt spousta lidí raději nechá pro sebe, bojí se, aby nepřišli o práci. Kolegové nebo zaměstnavatel by se mohli začít ptát: Proč to vlastně říká? On chce méně pracovat? Chce na mě házet svojí práci nebo chce nějaké výhody?

Za to všechno může ten čtyřicetiletý výpadek. My se musíme pomalu ale jistě učit, že lidé se zdravotním postižením normálně studují, mohou dělat běžné profese, mohou to být lékaři, učitelé, a či policisté!

Jak se toho dá docílit?

Dokud nebude běžné říkat „jsem Jan Novák a mám to a to“ stejným způsobem, jako „jsem Jan Novák a bydlím v Praze“, tak nebudeme postižené vnímat jako rovnocenné. A to je velký problém. Lidi se zdravotním postižením se musí v životě ještě stále daleko více snažit dokázat, že svoji práci dělají dobře. To, co zdravému člověku promineme, protože si řekneme, že je lempl nebo se špatně vyspal, tak u člověka s postižením vnímáme jako daleko závažnější pracovní problém, často se díváme úhlem „on to nezvládl, protože je zdravotně postižený“. Na druhou stranu když to skutečně nezvládnul, nesmíme to omlouvat. Musíme dát zpětnou vazbu, aby se dokázal poučit a posunout. Nedělejme na trhu práce rozdíl mezi člověkem s postižením a zdravým. Rozlišujme lemply a poctivé pracanty. Ať už s postižením, či bez.

 

 

Tak co, kdo vyřadí Karty pro koučink a terapii z pozice naposledy darovaného dárku do katalogu Srdcerváčů? wink

 

Top