Moje! Moje! Moje!

Chci napsat pohádky! Knihu pohádek a nebo veselých příběhů pro děti. Nebo něco mezitím smiley

 

Zatím mám napsaný úvod, pár vět a dnes jsem stvořila jeden celý příběh! Jak se vám líbí? - vážně, budu ráda za reakce heart

Vládce moří

 Jednoho krásného dne se Bambin s maminkou  vypravili na dovolenou. Na velikou dovolenou, na kterou  letěli opravdickým letadlem! Páne jo! To bylo radosti, letadla znal Bambinek jen z obrázků či z pohádek a teď sám nastupoval do jednoho z nich! Protože byl ještě malý, seděl mamince na klíně. A koukal z okna zem a ta byla  menší a menší, jak se letadlo vznášelo, až zmizela úplně a viděl už jen mraky. Letěli vzduchem jako pták! Tedy, jako trošku větší pták. To byla krása! Bambinovi se to moc líbilo!

Na dovolené se ubytovali v hotelu u moře. A tu na Bambina sedlo asi nějaké přímořské zlobítko: o všem tvrdil, že je to jeho! „Moje maminta, moje moje moje!“ křičel a ukazoval na maminku. To ještě nikomu nevadilo, maminka byla opravdu Bambinova. Ale představte si, co se stalo, když Bambin poprvé v životě vstoupil do moře . Maminka ho pustila jen na kraj, aby ho neodnesly mořské vlny . Udělal krok, dva, voda mu sahala po kolena a  začal křičet: Moje! Moje! Moje!  A to už bylo horší. Všichni paní, pánové i děti, co se v moři koupali, se polekali.  Bambin pokračoval: moje! Moje! Moje! Všichni ven!“  A  tak utíkali! Mysleli si, že přišel pán všech moří a že by se jim mohlo stát něco tuze zlého, kdyby ho neposlechli. Bambin byl spokojený, zato maminka lomila rukama a lákala ho na břeh do vyhřátého písku. „Bambine, pojď na píseček! Už jsi celý modrý zimou! Pojď se zahřát!“  Ale Bambin nic. Modrý opravdu byl, vládnutí celému obrovskému moři se mu tak zalíbilo, že zapomněl vylézt z toho svého vodního  království. „Bambinku, pojď se podívat na mušličky, můžeme si s nimi hrát,“ zkoušela to dál maminka. Ale ani to Bambina, vládce moří, nepřesvědčilo a pořád křičel „moje! Moje! Moje!“ a koukal se na zástupy lidí, kteří by rádi nohu ve slané vodě smočili, ale strach jim nedovolil. Tísnili se na břehu okolo celého moře!  Jeden vedle druhého. Tu  maminka sklopila smutně hlavu a přitom něco spatřila... „Že mě to hned nenapadlo!“, bouchla se maminka do čela a medovým hláskem spustila na vládce moří: „Bambine, pojď si na prsíčko! Pojď si na mlíčko!“ a v tom mžiku  byl Bambin přisátej a tak nemohl křičet moje moje moje a všichni lidi, co se tlačili na  mořském břehu zvesela naskákali do moře, už jim bylo děsný vedro a potili se jak vrata od chlíva! A moc pěkně to cákalo, takových skokanů najendnou.  A Bambin? Ten si nacvekl bříško, zavřel oči a nechal si zdát něco moc pěkného, asi o moři plném mléka. 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Top