Co když číhá za rohem?

Smrt mi vstupuje do života. Vidím ji každý den, zatím jen online, i když kdoví, zda to není nějaká přípravka… Otázka zní: kdo bude rychlejší, ona či já?

Jeden známý se opil, spadl do Velký Ameriky… utopil se, už před pár lety. Krátce před tím psal rodině, že kdyby náhodou něco, nechce žádnou tryznu, ale pěkný poslední večírek. Má oblíbená „smrtelná teta“, průvodkyně umírajících a pozůstalých, psala, že za ní přijela jedna dáma umřít. Po pár dnech a pár vypitých lahvích koňaku bylo po ní. Člověk asi něco tak nějak tuší.

Když jsme byli o Velikonocích na chalupě, dávali Babičku. Chvíli před smrtí se jí pořád vybavovaly vzpomínky z mládí, z války, kde doprovázela Jiřího. Mne se vybavují také dávné chvíle, ne nějak významné, prostě rozmanité kousíčky života, jak jsem šla v Praze onehdá do hospody, jak jsem byla u rybníka ve vsi, kde žila babička, a házely jsme žabky do vody, jak jsem.. jak jsem…

Smrt na mne vykukuje na každém internetovým rohu, hele! Výčet z posledních asi třech dní:

  • Kamarádovi umřela maminka
  • V USA nebožtíky kvůli ekologii zkompostují. Aktivistka už má na to firmu.
  • Lezu známému na profil, že mu dám o něčem echo, tam video. Nikdy nevíš, kdy naposled vydechneš - a poslední výdechy asi 10 lidí. 
  • Skupina pro slovní hračičky- perly majtele pohřebnctví 
  • Stránka o logopedii.. Smrt v řeči dětí 

Na té poslední stránce jsem se musela pochlubit výroky mého syna, mrkejte: 

Syn říkal babičce, že až umře (ona) měl by rád na památku nějakou její kost :) mě říkal, že az umřu, bude bydlet v našem bytě s nejakou paní a ta bude nosit moje šaty. Ale největší starost mel, abych mu řekla heslo do ntb, než umřu. Říkám, že ještě neumíram, on a to: budeme vzpominat! A za pět minut mi šeptal: ale než umres, tak mi ho řekneš, viď :)))

Praktické dítě, no!

Jo, asi moc lezu na internet, říkala jsem si. Prostě takový zprávy tam jsou dnes a denně. To jsem ještě netušila, že na mne ve schránce čeká leták, zda se chci stát dárcem orgánů, ehm. V Německu to není automatické, jako v České republice. Takže už i offline vykukování, z mé vlastní schránky! Té na dopisy.

No, ehm, tak buď je to náhoda, nebo není, co s tím. Buď ignorovat, prostě je to čím dál tím víc modernější téma a pravda, taky prostě stárnu.

Nebo neignorovat, projít si moje motivační kartičky a vytáhnout si přesně tyhle čtyři. To je krok první.

 

2) Krok druhý – vystavit si je na nějaké pěkné místo, okolo kterého často chodím, nebo přilípnout na nouťas.

Seznamy, miluju seznamy. V jejich psaní jsem vážně dobrá.

3) Do 19/5 si najdu chvíli času a sednu si s „velkýma kartama“ (karty  pro koučink a terapii) a dvojkou polosuchého vína. Vyberu karty, které budou  představovat třeba práci, volný čas se synama, volný čas jen jáááá, dále co chci omezit -  k tomu více podkaret, třeba facebook, pak ta super hra, kterou začal hrát syn a já už ji hraju taky…, dále třeba karta za cesty – kam chci jet, atakdále.. a pak si to pěkně hodit na papír.

Kartička „kdybyste měli..“.. „To do“ list..napíšeme babičce a dědovi dopis, rukou, hezky, pošleme a bude milý. Moc často nepíšeme, teda jak to jde, tak jezdíme, ale proč nenapsat. Nějaké věci se lépe píšou, než říkají. Pak třeba posunout vztah o úroveň výš? Taky to bude chtít více společně stráveného času, že, i v tom neustálém koloběhu, děti sem, tam, práce, směna sem, tam.. se najít dá, když se chce.  A jako praktická žena – po kom to dítě asi je, aspoň sepsat, kde mám nějaký účty a kdesi cosi. A třeba i sepsat si, jakej chci pohřeb a tak.

Albertova kartička – ta bude hlavním pomocníkem s tím ukončováním nežádoucích činností, prostě míň internetů, víc offline světa.

Kartička Ashley Purdy – musím říct, že stydím se čím dál míň. Čím dál tím víc mně je jedno, co si lidi myslej, tak nějak jsem to měla v pubertě. Pak jsem se naučila, že „to se nedělá“. Ale just dělá. Pche. Na „to do“ si píšu najít si další 80’s party. Minule jsem tančila, jakoby se nikdo nedíval sice až po třech panácích, ale stálo to za to. Lidi mi chodili říkat, že je to super. Byla jsem unavená po práci, potřebovala jsem vzpružit tělo.. i  mysl. A odhodit zábrany.Ale třeba to příště pujde i se dvěma panákama :)

A Janíček Tříska. Ten je taky boží. Další sezení s velkejma kartama mi řekne, co a kdo a kde chci být. Tam, kde jsem, mi je také fajn, ale… jsou tu nějaká ale.

A co vy, máte zameteno před svým vlastním hrobem? wink Nebo si taky vystavíte motivační kartičky, které vám připomenou, že nikdo, ale nikdo z nás, nevíme dne, hodiny, ani minuty. A ...

V noci se mi zdálo..

Zdálo se mi, že píšu článek na své stránky. Už je na čase. Nepsala jsem dloooouho. Musím se přiznat, že letošní rok je zatím můj nejlínější od začátku mého kartičkového a kartového života. Ale proč...druhé dítko, které brzo ráno vstane, usne až večer, přes den nejde zapnout počítač. Dále stěhování, větší byt, více úklidu, víc lidí, větší nároky... Ono všechno má svoje, když jsem byla sama s prvním synem v našem minibytě, skoro nikde nás nic nehonilo, úklid probíhal, ale když vyšel čas, vaření bylo méně, no zkrátka času více. Ale i dnešní stav má své výhody, to zase ano :)

Já vím, mohla bych po večerech psát, vymýšlet, ale tento rok jsem si prostě udělala opravdu takovou tu mateřskou dovolenou. Spím víc, unavená jsem více podrážděná, kdo ne, a sžití dvou různě starých brášků a tatínka, co dělá na směny.. alespoň někdo musí být fit :) Také jsem se začetla do pár knížek, no jo, často o výchově, ale nejen. Občas si zase dám dlooouhou vanu. A občas kreslím opakující se vzory. Zkrátka, nechávám to odležet a těším se, až se po tomto výdechu znova zase nadechnu.

Nebojte! Kartičky mám a mám jich stále dost! :) Stránky sice občas zlobí s posíláním objednávek, ale pokud písnete mejl, je to jistota. Vánoce se blíží, že? :) Zkusím k něco nadělit minimálně newslettter a nejen to. Trochu času ještě zbývá.

Nyní mne omluvte, jdu si psát seznam, co vše musím zařídit. (v psaní seznamů jsem sakra dobrá :)

 

Zuzana

 

Já a látky

Už jako mladá, v pubertě, jsem často nakupovala v sekáčích. Proč? Dostávala jsem kapesné 200 korun českých.. na měsíc. To nebylo uplně málo, ale rozhodně ne moc, když je vám 14, 15, 16...

Od 14...bylo to tenkrát možné? či od 15 jsem chodila na brigády. Dělala jsem pokojskou v jednom ze dvou hotelů, co jsme ve městě měli, myla nádobí, rovnala laťky v dřevařských závodech, vybalovala zboží a zase uklízela - ve vietnamském stánku s oblečením, o sobotách jsem i prodávala. A také jsem montovala auta na pásu ve Škodovce v Kvasinách. Oka úchytná,hagusy, zavírání u kufrů...

V sekáčích se dají najít pěkné kousky, ale čas od času jsem zatoužila i po něčem prostě extra. Často jsem si oblečení přešívala, teď se tomu říká upcycling, pokud se nepletu,  a dokonce jsem si i v kroužku "šikovné ruce" při domě dětí ušila vlastní sukni. První, v životě, na stroji, černé sedlo, volánek s vlastní batikou! Jo to bylo radosti!

 

Z košile ze skáče jsem si ušila šaty...

 

Když jsem začala dělat obrázky horkým voskem, hned mne napadlo - to by byla pěkná látka!

Na fejsbuku jsem našla vzpomínku, že už před 4 roky jsem to řešila, ale látky mám v ruce až teď. A dokonce i první kousek ušitý z mé vlastní látky!

Prostě jsem to čím dál tím víc já, barevná, veselá, originální.

Ale abych nekecala, ráda nosím i šedou, modrou, černou, ale nejen. Vždy mám ráda nějaký barevný prvek, může jich být i víc. A právě proto vznikají tyto látky s mým vlastním potiskem. 

Pokud vás nějaký vzor osloví, tak jako mne.. mohou být i vaše. 

Zatím jsem tiskla na úplet, 92 % látky je bavlna, 8 % lycra, gramáž 190 gsm. Samozřejmě jde tisknou i na další materiály - pokud by vás to zajímalo, dejte echo. Jde o digitální tisk, prát látku doporučiji na 30°, vyzkouším i na víc, co to udělá, ale na 30 drží pěkně. Látky budu prodávat nevysrážené, přeci jen sušárnu doma nemám :) takže před šitím doporučuji vyprat, srazit se mohou až o 10 %, ale spíš o méně. Barvy nejsou ostré,, ale spíše takové pastelové,ono je to i oku příjemnější, fotky také nechceme s nejvyšší sytostí barev, ale "tak akorát".

Několik metrů navíc tu už mám, další budou na objednání, datum dodání upřesním. Takže již brzy... v našem eshopu! wink

 

 

Kdo jsem

Jmenuji se Zuzana Taucová a je mi 37 let, ačkoliv na to myslím nevypadám wink

Už nejsem blondýna.. proč? Proto smiley  Jen se musím znova vyfotit! 

Mladá jsem rozhodně duchem.  Ráda vzpomínám na to, co mě uchvacovalo a bavilo ještě jako dítě, vybavuji si i ty pocity radosti okamžiku, radosti třeba z tvoření, a tyto všechny vzpomínky respektive pocity se snažím přenést do současnosti a zažívat jich opět co nejvíce.  Baví mě optimistický svět, radosti z drobností, oceňování každé chvíle a to i té těžké, neboť právě tyto chvíle nás nejvíce posouvají vpřed, že?

 

Jsem také věčný student. Po základní škole, gymnáziu, vyšší odborné škole informačních služeb a nástavbě, jež se dala nostrifikovat jako aplikovaná informatika pod VŠE, jsem studovala všelijaké kurzy, v práci i mimo ni, i během mateřské jsem začala navštěvovat  kurzy pro matky na mateřské a nemůžu si je vynachválit -  mrkněte.

V březnu 2016 jsem začala chodit na ateliér ilustrace a komixu, nyní pokukuji po kurzech tvůrčího psaní.

Za svého života jsem snad desetiletí chodila do výtvarky, 7 let do keramiky, do tanečního klubu Sollanc, do gymnastiky, na basketbal, do zahrádkářského kroužku... na francouzštinu, angličtinu, španělštinu,na irské tance, na břišní tance či na salsu. V kurzech jsem se pak učila práci s Photoshopem, InDesignem, Illustrátorem, ale i etiketu, protokol, psaní pro časopis atd atd. 

 

Jsem cestovatel, co se týče zahraničí, tak zatím spíše městský. Navštívila jsem Paříž, Londýn, několikrát Dublin, ale i zbytek Irska jsem projela, a pak Ameriku – Colorado, Vail, tam jsem byla na studentském pracovním programu přes léto 2003 a rozhodně se tam ještě někdy musím vrátit. Jo a v Davosu jsem byla. A zemí, kam chci jet, je nespočetně!

Občas jsem i fotograf, dříve jsem fotila koncerty, dnes ještě občas fotím bojové sporty – kick box, mma, box, ale pravda, nejvíce fotím asi své syny. Dříve jsem nejvíce fotila sebe. 

Jsem taky badatel a filozof, přemýšlím o životě, i když je mi jasné, že největší umění je ten život pořádně žít, ne jen o něm přemýšlet.  Ale někdy to člověku trvá, než k tomuto poznatku dojde smileyPravda, někdy přemýšlím, proč se mi děje, co se mi děje a co mi ten vesmír chce naznačit, či říct! Protože věřím, že nic se neděje bezdůvodně.

 A náhoda neexistuje!

Jsem také fanoušek: mám ráda např.Edith Piaf, kapelu Vanessa, generačního šansoniéra Bruna Ferrariho, Načevu, Hanu Hegerovou, The Doors, Nouvelle Vague, Joe Dassin, Michaela Jacksona, Psí vojáky, Phillipa Glasse, Blues Brothers, Charlese Aznavoura, Gustava Tutre, Jefferson Airplane, 2 Unlimited,  Šum svistu, Moimira Papalescu, Dvořáka..

Jo a jsem diplomovaný specialista a Bachelor of Business Studies angel

A jsem  majitelka eshopu www.taucova.cz wink Přeji příjemné počtení, pokoukání a nakupování!

 

MÉ BLOGY

 

O MNĚ JINDE

Co se o mně kde píše si můžete přečít zde: 

 

ODE MNĚ JINDE

 

Top