Konečně ta tantra a Josef Kajetán Tyl

Můj milý deníčku,

synek je ve školce v přírodě, já mám volné večery a dnes ve čtyři odpoledne jsem se rozhodla, že ten dnešní strávím na kurzu „úvod do tantry“. Mám doma knížku „Tantra ve městě",  mám kamarádku, které se říká Tantra, ale tím mé setkání s tantrou končilo. Respektive ani nezačalo.

Trochu jsem se bála, že tam budem dělat nějaké prasárničky, na ty hromadné se  - zatím – necítím. Ale dobrý, sice bych asi ještě pořádně nedovedla vysvětlit, co tantra je, ale večer se mi líbil. Byl totiž o pohybu. A já se hejbu ráda, zejména do rytmu. Po krátkém povídání jsme si zkusili práci ve dvojicích, kdy jedem lehce tlačil rukama do rukou, trupu a těla toho druhého, poté vyvíjel tlaky na kolena a nakonec vytáhl hlavu z krku. Jen o kousek.

A ty pocity? Naprosto boží! Člověk má pocit, že se usadil v těle, že jeho mysl spočívá v jeho hrudi a že se rozpíná. Měla jsem i intenzivní pocit, že mi zmizel krk a mezi tělem a hlavou se rozlila rovnoměrně tekutina, která z nich udělala jedno, jedno celistvé tělo. A to vše prosím pěkně jen díky těm tlakům a pohybům, jako WOW! Kdo nevěří, tomu to ukážu na vlastní kůži. Nebo lektor.  Sice není tak sexy jako Sóren aka Janu, u kterého jsem  v Maitrei byla minule, ale… umí.

A co s tím má společného Josef Kajetán Tyl? Při cestě dom mrknu do mobilu na facebook a kamarádka  shání někoho, kdo se vyzná v ještěrkách. Vzpomněla jsem si na knížku, co jsem četla dnes ráno ve vaně a nahlas jsem se smála na celou koupelnu. Tomuhle:

….Jednoho večera (v hotelu) jsme zjistili, že na nás zírá asi třiceticentimetrová ještěrka. …

Přítel Štěpán, který byl  s námi, rozhodl, že musí zalarmovat recepci. …

Jakmile v pokoji objevili původce našeho zděšení, nehnuli ani brvou a chytli zvíře do připravené nádoby. Květě to najednou přišlo líto, protože po dvacetiminutovém rozhovoru měla pocit, že se s ještěrkou skamarádila, a začala volat: „Neubližujte jí, myj sme přátelé! Jsem navíc buddhistka, věřím na reinkarnaci –je dost dobře možné, že to byl Josef Kajetán Tyl!“

Byla to první knížka o Květě Fialové, co jsem četla, (Pod křídly andělů) a rozhodně ne poslední. Ta ženská je boží! Stejně jako ta tantra smiley Takže… dnes byl prima den!

Na zumbu v žabkách

“Tyvole, co to je za šílenou paní, nejen, že půlku cviků nestíhá a na druhou polovinu se vrtí dvakrát tolik, co ostatní, ale ještě má na noze žabky! Na zumbu…“ To si mohly říkat ženy a dívky, které včera absolvovaly lekci zumby - se mnou  - o mně.

Nejprve jsem myslela, že jako náhradu za zmeškanou lekci scénického tance si dám tanec orientální, ale holky maj příští tejden vystoupení a jistě budou pilovat, tak jsem šla – neplánovaně – na zumbu. V žabkách. A na konci běhu, takže jsem opravdu dost věcí, které tam od února trénovaly, nestíhala. Ale bokama vrtět, to by mně nejen díky  7 letům latinskoamerických tanců třikrát týdně šlo  yesTak jsem vrtěla, skákala, prdlila (nemám ráda todle slovo, protože je prdlý, ale prdlila jsem) a bylo to fajn!

Jé jak já bych si dala tu latinu! Třeba až Bambině o chlup vyroste..třeba s ním, nebo s někým jiným. Ale co, než se tak stane, musím se hejbat, chci se hejbat! Je to jako se sexem, čověk jednou začne a pak už nemůže skončit, že?

Takže hurá na další náhradní lekce, regulerní lekci, na brusle, do lesa, kam to jen v rámci možností pujde! A proč to píšu? No prostě mám radost, a to  i přesto, že mám sedřený prsty od žabek wink

Šuby duby Amerikááá...Jak jsme nejely

Ač mi jako děcku přišla Austrálie či Amerika jako nedosažitelná destinace…a nebylo to myslím dané jen režimem, jednoho krásného dne roku 2003 jsem sedla na éro a vydala se tam. S Verčou a Míšou. Na léto. Vail byl nááádherný! Víc než pohory mám radši podpatky, ale i tak mě prostě svými třiapůltisícovými horami nadchl.

Příhoda však není o horách, ale o silnici. Kamarád Bruce nám, ubohým českým  děvčatům, půjčil káru. Automat, jak jinak, v juesej. A to  mi přišlo celkem fajn, akorát jsem neměla řidičák, inu rozhodla jsem se, že pojedeme asi 60 -90mil někam a tam si ho udělám. Vyjely jsme, Verča za volantem, já vedle. Ale ouha. Třicet mil po Innerstate 70, pár metrů za exitem, nám autíčko přestalo jet. Vystoupily jsme a lomily rukama. Toho si naštěstí všiml kolemjedoucí indián a na kárku se nám mrkl. Nelíbila se mu ta zelená tektutina, co z něj tekla. Vzpomněly jsme si, že vlastně pod autem bylo něco už u domu, na parkovišti.  Indián nám tuším nalil něco do... chladiče? A řekl, ať to zkusíme za půl hoďky znovu. Nic. Dalším andělem byla Hillary z Utahu, ta nezkoušela dělat hrdinku, ale vzala nás svým autem do dalšího městčka, či vísky. Eaglu.

Hledaly jsme opraváře, ale místo toho nás našli zuřivý reportéři nevim odkud a ptali se, co si myslíme o tom, že Kobe Bryantovi přišla nějaká náruživá fanynka ukázat na hotel svoje míče i koš…když je ženatej. Řekly jsme, že hledáme autoopravnu! Co nám je po nějakým americkým skandálu, náš skandál byl na prvním místě.

A našly jsme! Udaly jsme polohu auta s přesností na 30 mil, odhad vzdálenosti nikdy nepatřil mezi moje silné stránky..a čekaly, než ho najdou, přivezou a opraví. No, chvíli to trvalo, ale našli, přivezli a neopravili. Prej něco vážnýho s motorem. Chtěli po nás 110 dolarů, ale bohužel jsme měly u sebe 107,páč za tři jsem si před chvíli koupila oříšky, ale dobrý, hlavu nám neutrhly a vyrazily jsme dom, bez autíčka, s prázdnou šrajtoflí. Na cestu jsme naštěstí mohly vybrat v bankáči.

Ve Vailu jsme bydlely  u dálnice, přes kterou se, překvapivě, nemělo přecházet, I když I to jsme si občas lajsly. Takový ty americký náklaďáky, který snad znáte z filmu Hřbitov domácích zviřátek, byly vidět z daleka. Když jsme se vracely z výletu, řekly jsme si, že vystoupíme na druhé straně silnice, oproti našemu bydlišti a přeběhnem, ať už jsme doma. Jenže bus tam nezastavil, no tak  jsme holt vystoupily až na další zastávce, na autobusáku. Tam jsme skočily na další bus zpět, co nás vyhodí hned u baráčku na správně straně a těšily jsme se do sprchy, byly jsme vorvaný.  Ale jejdanenky, bus  sice zastavil na příští zastávce, bohužel to bylo až ve vesnici, kterou jsme projely asi před půl hodinou. V  Avonu.

To už se nedalo dělat nic jinýho, než se smát…a dát si kafe a počkat na autobus zpět.

Přijely jsme bez auta, bez peněz, ale zato s pěknou veselou příhodou, a to se cení! wink

PS: fotky jsou selfies! Na samospoušť!

Bulharský prachy jsou levy

Hurá hurá hurá! Letíme k moři! Poprvé! Jak syn, tak já. Pro začátek jsme vybrali Primorsko v Bulharsku. Paní z cestovky se bohužel spletla, neodlétali jsme ve 12:20, ale v 5:20, paráda, takže to abychom byli na letišti o půl 4 ráno. Nejprve jsem chtěla jet nočním busem, ale přeci jen cesta noční MHD ve složení já, syn, kočárek, velký kufr, malý kufr a kabelka, by mohla být ve finale dobrodružnější, než celý výlet na balkán, tak jsme raději jeli taxíkem. Naštěstí nebydlíme moc daleko a cenu jsem si zjistila předem, takže jsem neplatila víc jak za letenku. Uf.

Číst dál: Bulharský prachy jsou levy

Ochutnávka automatické kresby ZDARMA

 

Srdečně vás zvu na seznámení s automatickou kresbou.
Přijďte vyzkoušet, jakým způsobem múžete tuto kresbu využít ve svém životě, poznejte její terapeutické účinky.  Kurzem vás provede Marie Tara.


Ochutnávka je zdarma.

 

  • S sebou: pastelky a papíry A4

    Kdy:  8. listopadu od 18:00 do 18:50 hod

    Kde: Agentura Motivace, Těšnov 5, Praha, 110 00

    Jak: Přihlaste se prosím na email  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

    S láskou,
    Marie Tara

     

 

Chcete změnu? Nový ebook poradí jak na to

Metoda Kaizen se osvědčí se nejen v podnikání, osobním životě a cestě za úspěchem. Je to pravé ořechové, co náš rychlý a moderní svět potřebuje.

Umožňuje dosáhnout vysněné změny krok za krokem, nenásilně, lehce a s úsměvem. Pomalu bez stresu a ohromných skoků, lze dosáhnout vytyčeného cíle.

 

Pro lidi není obtížné přijmout nové myšlenky, ale zapomenout na staré.

- John M. Keynes

 

Jak to udělat, aby změny nezůstaly jen jako plány, jsem se ptala Ing. Zdeny Tomaidesové, která vydala ebook s názvem

KAIZEN - CHCI ZMĚNU

Je metoda použitelná na všechno? 

Ano, na veškeré změny v životě. Prvotní myšlenka pochází z Japonska a sahá ke zlepšování procesu výroby. Cílem Ebook Chci změnubylo získávat podněty od pracovníků z výroby, co a jak zlepšit. Myšlenka se natolik ujala, že se rozšířila i do oblasti osobního rozvoje. S jejím využitím mění lidé svůj zdravotní stav - hubnou či začínají cvičit pro zlepšení zdravotního stavu. Díky této technice mění staré nevhodné návyky a budují nové. Učí se slovíčka v cizích jazycích a překonávají odpor z učení. Nejčastěji ji využívají při budovaní sebevědomí, rozvíjení kreativity, koučovaní - individuální práce např. změna vztahu k mužům, změna stylu komunikace - změna z pasivní komunikace k aktivní, při hledaní práce – jak se prodat, říkat aktivněji svůj názor či hledaní nových přístupů pro obchodní rozvoj. 

 

Pro koho je určený ebook?

Pro kohokoliv, kdo chce změnu udělat a je ochotný změně věnovat čas a úsilí. Spíše pro lidi, kteří se tolik systematicky nevěnovali svému osobnímu rozvoji a hledají jakousi zkratku. Můžou to být maminky po MD nebo dámy před důchodem či studentky hledající uplatnění v životě. Pro někoho, kdo si chce uspořádat myšlenky a zároveň chce být v klidu, sám a potřebuje čas. Pro lidi, co si přemýšlejí nad něčím a nemohou se rozhodnout nebo se potřebují zastavit a utřídit si myšlenky. Z ebooku  získají různé techniky, kterými mohou dostat další odpovědi na své otázky tzv. rozhýbat své myšlení. Lze s ním pracovat samostatně, lze ho použít jako součást koučování nebo si zajít na konzultaci a společně vytvořit akční plán rozvoje na další pokračovaní či dokončení změn. Může se stát i součástí výukových materiálů pro kurzy sebepoznání či obchodních kurzů pro podporu motivace.

 

Kde jste ji použila vy sama?

Použila jsem ji několikrát, když jsem začínala psát blog Chci změnu. Prvotní myšlenka vůbec něco psát se mi nelíbila a psát pravidelně už vůbec ne. Pak jsem změnila úhel pohledu a řekla si, že zkusím něco nového a budu si třídit myšlenky po kurzech, vyzkouším si něco jiného - vykročím ze zóny komfortu, budu si budovat návyk bez ohledu na to, zda blog bude někdo číst. Postupem času jsem zjistila, že skvěle funguje při práci s klienty. Blog se tak stal místem, kam se klienti vracejí. 

 

Jak to vypadá v praxi s Kaizen metodou? 

Úkoly, které chci, aby klienti plnili, jsou tak malé, že nové podněty a aktivity neodmítají. Jednoduše z nich nemají takový strach, že je toho na nich hodně. Vím, že pokud je společnou prací 'nastartuji', tak už se většinou nezastaví a ta jejich pomyslná mašinka dojede do cíle a dokonce zrychleně. 

Druhým příkladem použití teď, když jsem změnila a měním způsob stravování. Nějakou dobu to trvalo. No návrat k původnímu směru je o to těžší. Tvoří se nové návyky. Postupně měním 'potravinu' za jinou vhodnější, používám více ovoce a zeleniny atd.

Třetím při koučování s klientkou zvyšování sebeúcty a sebelásky.

 

Věřím, že je metoda nadčasová a navíc jednoduchá v aplikaci. Důležité je měnit se a být ve změnách vytrvalým. Někomu to jde rychleji, někomu pomaleji.

Základem je vytvoření plánu, spolupráce. Ptejte se proč, až najdete reálnou odpověď. Hledání odpovědí, nalezení svých nových možností, poučení se s chyb a hlavně si věřit, není snadné. Lidé na sebe kladou vysoké nároky, mají strach ze změny, a proto ji nezvládají. Vše pak končí zklamáním. Důležité je těšit se z malých pokroků a změn a klidně se na ně odměnit.

Měňte svůj život systematicky, důsledně, s velkým snem a pomalými krůčky. Jen tak se nebudete do ničeho nutit a najednou zjistíte, že to jde zlehka a že se vám to povedlo. Najednou budete konečně šťastní.

 

 Soustředíte-li se na výsledky, nikdy se nezměníte. Zaměříte-li se na změnu, výsledků dosáhnete.

- Jack Dixon

VIVAT KREATIVITA!

Další milou ženou, se kterou spolupracuji, tentokráte na obrazových kartách, je Zdenka Tomaidesová. Zdenka je kouč a trenér NLP, je tváří vzdělávací agentury EDUX a autorkou blogu Chci změnu, kde se můžete dočíst právě i o kartách. A hele, koukám poslední blog je o tom, jak zhubnout, tak to mě celkem zajímá...nebo že by se mi srazily kalhoty?devil

Kdo chce Zdenku poznat blíže, má možnost:

 

Jak byste popsala svět, ve kterém žijete? 

Jako moře. Barevný, dobrodružný, klidný i neklidný. Někdy Vámi vlny příjemně houpají, jindy Vás nějaká vlna vyhodí nahoru a jindy Vámi zase smýkne dolů. Podstatné je, že jste neustále v pohybu. Něco se děje, mění, přichází a odchází.

Máte nějaké životní heslo? 

Ne, ale když mi není zrovna skvěle, tak si připomenu dvě myšlenky. První - neexistuje neúspěch, jenom zpětná vazba. Je potřeba k věcem jednoduše přistupovat jinak a hledat cestu. Druhá -  když se věcí nedaří, jsem uvízlá v rutině či raněná profesní slepotou, tak si říkám, že pokud budu dělat věci stejně, budu dostávat stejné výsledky. Takže je potřeba věci měnit, dělat je jinak.

Co máte ráda, co ráda děláte?  

Miluji humor. Přináší mi nadhled, radost a jednání v napjatých situacích odlehčí. V poslední době mám ráda životopisné filmy o osobnostech z hudebního světa, jako jsou například Edith Piaf či Falco. Pak mám ráda moderní jazz a balkánskou hudbu. Objevila jsem čajovnu, kde mohu popíjet čaj a malovat keramiku. Velkou inspirací jsou pro mě knihy.

Jak jste se dostala ke své současné práci a jak to ovlivnilo Váš život?

Velký vliv na mě měla má teta žijící v zahraničí. Když jsem byla na gymnáziu, ona přednášela, cestovala, psala knihy a zajímala se o psychologii, fungování mozku, pracovala s lidmi v oblasti psychologie a poradenství. Mé první kroky ještě nevedly k psychologii a práci s lidmi. To přišlo až později. Nejdříve jsme pracovala jako personalistka, pak jako obchodnice. Postupem času a sbíráním různých pracovních a životních zkušeností jsem se dostala k výuce a koučování. Věřím tomu, že člověk si potřebuje něco zažít, získat různorodé zkušenosti.Teprve pak, když sám vyzraje, může být schopen pomáhat, chápat a podporovat druhé.

Co máte nejraději na svém životě či na své práci?

Svobodu, možnost volby v rozhodování, přístupech. Dále kreativitu, možnost dělat různé věci, kombinovat je a vytvářet něco nového. Důležitá je i zodpovědnost.

Když potřebujete zvednout náladu, co Vám pomáhá?

Příroda, procházka, pohled na moře, jezero, což mě uklidňuje. Také filmové komedie. Převážně staré francouzské, v nichž hrál Luis de Funes. Mám ráda filmy se členy hudební skupiny Les Charlots. Nebo filmy s Jeanem Reno, třeba film Návštěvníci.

Máte nějaký vzor?

Ne, vzor nemám. Vnímám a pozoruji lidi kolem sebe. Každý je svým způsobem obdivuhodný a pro mě inspirující. Ráda pracuji s lidmi různých typů i různého věku. Mám ráda lidi starší, 77 až 99 let, protože se od nich mohu hodně naučit, dodávají mi energii a dobrou náladu. Inspirují mě i děti. Od těch se toho také můžeme hodně naučit. V dospělém věku si zapomínáme hrát a hlavně snít, což je velká škoda. Různorodost je to, co potřebuji. Je to můj způsob, jak být vnímavá, kreativní a nucena vystupovat ze své zóny pohodlí.

 

Můj život je má práce, má práce je pomoc druhému

Dnes přináším malý milý rozhovor s "mojí Maruškou". Ano, je to Marie Tara, která pomocí channelingu "čte", co je nakresleno na mých obrázcích.

Jak bys popsala svět, ve kterém žiješ?

Můj svět je pohádkově úžasný, zázračný, neuvěřitelný…mám pokračovatwink?

 

Máš nějaké životní heslo? 

Největší dar je přátelství. Bůh mi do života přivedl dost opravdových přátel, protože věděl, že je budu potřebovat…

 

Co máš ráda, co ráda děláš?

Dobře…odpovím přímo, i když… může to znít jako líbivá fráze!

Ráda pomáhám ostatním bytostem. To mám opravdu ráda, tam nacházím radost, naplnění.

Další má láska je automatická kresba a vlastně oboje navzájem propojuji.

 

Jak ses k tomu dostala a jak to ovlivnilo tvůj život?

Dostala jsem se k tomu vlastně už jako dítě. Byla jsem jedináček, který se do dětského kolektivu dostal až na základní škole. Tak mým jediným společníkem byla právě kresba a také věrná psí kamarádka. Obojí mě velice ovlivnilo. Jak láska ke zvířatům a pak především  kresba. Už v dětství jsem své pocity a všechny zážitky dávala „na papír“. Před sedmi lety jsem se začala intenzivně věnovat automatické kresbě, neboť osud tomu chtěl a já se setkala s výtvarnicí Lidmilou Lelkovou  a Editou Blažek. Díky nim jsem se hodně naučila a tři roky jsme společně pracovaly.

Řekneš nám k tomu něco víc? Kdo může kreslit a co mu to dá?

Automatická intuitivní kresba má neomezené možnosti a může jí dělat kdokoliv. Nejde o to umět malovat, o tom to opravdu není. Podstatou kresby je nechat se vést svou intuicí, uvolnit ruku a nechat vše na ní. Odpojit rozum, přestat vše neustále kontrolovat. Tato kresba je úžasná např. v pochopení sama sebe, protože je to vlastně terapie a to velice účinná!

Co to člověku dá? Mnohé! Jen krátce: může se vymalovat s psychické zátěže, pochopit, co ji způsobuje, najít a odstranit příčinu či objevovat své časti osobnosti, kterých máme každý dost a dost, v neposlední řadě umět zvládat své emoce, porovnat si mezilidské vztahy, atd.

 

Co máš nejraději na svém životě či na své práci?

Můj život je má práce, má práce je pomoc druhému. Jasné je, že mám radost, když dostávám pozitivní zpětnou vazbu, vidím výsledky a šťastné tváře

 

Když potřebuješ zvednout náladu, co Ti pomáhá?

Pochopitelně vše, co miluji – malování, hudba, partner- neboť má velký smysl pro humorJ, zvířecí přátelé, které mám doma.  Ale nejdříve se ptám sama sebe, proč se cítím, jak se cítím? Jaká negativní energie to způsobila, jdu po příčině a snažím se to hned změnit. Tak pracuji i s druhými.

 

Máš nějaký vzor?

Asi budeš čekat, že uvedu nějaké jméno?! Ale já to mám trochu jinak. Určitou inspirací, (nazvěme to např. právě „vzorem“) je mi spousta lidí, v jakémkoliv směru, oboru. Život ke mně přivádí spousty velkých osobností, úžasných lidí… a co se týká mě, vím, kam chci dojít, mám svůj záměr a tou cestou jdu. Je to cesta jedinečná, jen má a tam žádný vzor nepotřebuji.

 

Jak bys popsala sebe? 

Krásná žena s duší velkého bojovníkasmiley, která neúnavně a s kuráží podstupuje nekončící výpravu do svého nitra.

 

Jak bys popsala mě?

Já, před 20 letysmiley

 

Maruščiny články o automatické kresbě naleznete i na serveru http://www.mamazon.cz/

 

 

Budete pomáhat?

Další rozhovor s dalším zajímavým člověkem, který pomáhá pomáhat: s Hankou Kosovou:

Čus, jak se dnes máš, cos dělal/a a co ještě budeš dělat? Čus smiley Je to skoro každý den stejné – ranní kafe, do práce, z práce, dokopat mladého k učení (někdy i jednu půjčenou mladou), zkontrolovat ho, vyzkoušet, uvařit, vyřídit věci kolem neziskovek, někdy si to zpestřím praním, úklidem nebo televizí, v lepším případě hospodou. Zdánlivě stereotyp, ale díky různorodé práci a neziskovkám a dětem – puberťákům a kamarádům – nikdy se nenudím. A zrovna dneska? Přijdou se z družstva domluvit, kdy nám budou dělat okna a budeme trénovat mnohočleny…

Číst dál: Budete pomáhat?

Prostě buďte kreativní

 

Zjistila jsem, že mí přátelé a známí často dělají zajímavé věci. A tak jsem si řekla, že by bylo fajn dát o nich vědět.) Zde je první z nich:

Adam Novák: Prostě buďte kreativní

Čus, jak se dnes máš, cos dělal/a a co ještě budeš dělat? Cítím se vcelku spokojeně. Dneska plánuji procházet množství různých knih a textů o inovacích a kreativitě. Rád bych si to prošel a vybral z toho něco, co bude užitečný pro vytvoření článků popřípadě různé projekty, které budu dělat. Pořád jsem to odkládal kvůli různým povinnostem. A večer si chci pustit nějaký dokument na DocAir.com.

Číst dál: Prostě buďte kreativní

Svátky 2013 obrazem

{jcomments on}

Číst dál: Svátky 2013 obrazem

Příběh karet

Jak to začalo

Během mateřské dovolené jsem u sestry zahlédla několik obrázků dělaných horkým voskem – metoda se nazývá enkaustika -  a ty mě okouzlily. Musela jsem to zkusit také a hned mě to chytlo. Když syn spal, „žehlila" jsem obrázky. Některé byly pozitivně laděné, některé méně, záleželo na mém rozpoložení a náladě. To je na obrázku to kouzelné, nikdy nevíte, co se pod žehličkou objeví, ale víte, že nálada na obrázku je vaše nálada.

Motivační kartičky

Ráda se posouvám v životě vpřed a mj. mi v tom pomáhají citáty. Připomínají mi moudra, na která člověk v denním shonu lehce zapomene. Proto vznikly motivační kartičky: na jedné straně je můj obrázek, na druhé je motivační či inspirativní citát. Prvních dvacet kartiček vyrazilo do světa.

Proč to není větší?

Na mateřské i po ní jsem navštěvovala různá podnikatelská setkání a kurzy. Na jednom takovém ženském kruhu se mě Blanka Jůnová ptala, proč ty obrázky nejsou větší, že by se jí to líbilo jako pomůcka na koučink. Na další setkání, na snídani, se mě ptala Monika Rollová, proč ty obrázky nejsou větší a proč jich není víc? Zkrátka požadavek na větší karty se ke mne hrnul ze všech stran! Tak jsem se do toho pustila!  Velké významné plus je to, že ráda pomáhám, nejen sama sobě smiley, ale i druhým.

 

Takže pokud něco, co jsem já vytvořila bude pomáhat při komunikaci s lidmi, kteří  mají problémy nebo jen prostě chtějí něco dělat lépe... je to prostě pecka! Normálně mě to dojímá angel

 

Top