Všichni jsme pořád děti

Nevěřila jsem tomu. Myslela jsem si, že když dítě vyroste a je z něj dospělý, je to někdo jiný, jiný člověk. Tak jsem to měla nastavené, když jsem byla malá. 
 
A někdy po půlnoci v jednom nonstopáči, asi před pěti lety, jsme se bývalými kolegy bavili s paní, co vypadala jak Helena Steinmaslová. Sice byla tak o dvacet, třicet let starší, ale zabrousily jsme i na toto téma - jedno, kolik uplynulo od toho data vepsaného v občance, v jádru je každý ten malý Lukášek, Helenka, nebo Zuzanka. Jen má prostě o něco starší tělo. A někdo víc rozumu, někdo míň.

Miluju Marii!

Má tmavé, celkem dlouhé vlasy, ukázkové zuby, milé oči a skromný úsměv. Inu, Japonka.  Vypadá na to, že jí je tak třináct let. Nevím, kolik jí je, je mi to jedno. Miluju ji. Její knížka Zázračný úklid je nejlepších 249 investovaných korun v mém životě.

 

Nemůžu se dočkat, až půjdu z práce domů. abych mohla uklízet. Včera jsem se těšila domů z návštěvy.. a to moc milé.. abych mohla uklízet.  Dnes večer si jdeme “sednout” s  mými milými kolegy… těším se, ale ráno mi to trochu pokazilo radost, těšila jsem se, že večer budu uklízet. Já, starý bordelář. Když jsem bydlela s rodiči, matka mi říkávala: dokud tu budeš bydlet, budeš mít uklizeno. Co naplat, v 18 jsem se sbalila a odešla z domu. A měla jsem pěkný bordel doma!

 

Dnes je ze mě pomalu druhá Bree Van de Kampf (Kdo nezná, mrkněte na Zoufalé manželky.)

Ne nadarmo se říká, jak uvnitř, tak navenek. Či naopak? Myslím, že to je jedno, spojené nádoby to jsou.


A co zázračného moje Maruška radí? Je to jednoduché: ze skříně vyndáte všechny věci jednoho druhu - takže pokud máte drobnosti či cd zastrkané na vícero místech, prostě je sneste na hromadu. První přijde šok, kolik toho máte. A dále berete jednu druhou do ruky a ptáte se sebe: Dělá mi ta věc radost? Mám z ní radost? Pokud ne, tak vězte, že - pokud jde třeba o oblečení - ji nosíte jen z povinnosti, ale nebýt právě tohoto pocitu, raději sáhnete po oblečení, které máte opravdu ráda. Ano, není to špatný kousek, ale proč  nemít skříň  plnou věcí, které vám dělají radost?

 

Za poslední čtyři roky jsem se stěhovala dvakrát. Z čtyřpokojového bytu do jednopokojového bytu a pak do dvou. Pokaždé jsem vyřadila hromadu věcí, vždy to bylo ve stovkách. A to prosím pěkně u mě doma se  dalo chodit, zas takovej extrém nejsem. ALe prostě jsem byla ten typ, co si to schovává pro strýčka příhodu. Nebo jsem si něco koupilla v sekáči, i když to nebylo úplně ono, ale za těch pár korun..

Teď jsem v tom dvoupokojovém bytě a po přečtení knihy od Marie Kondo jsem vyřadila dalších nejmíň dvěstě věcí. Dvě plné vysoké krabice, co se tak tak vešly pod jídelní stůl. A co s  těmi věcmi? Sama nerada vyhazuju, tak to dělám následovně: vybrané oblečení vezu sestře a neteři. dvě tašky rovnou zahučely do kontejneru pro obnošené věci. Jedna taška putuje na chalupu, což není ideální řešení, ale dokud tam jezdím vlakem či busem, nemíním stále tahat hromady věcí s sebou. A naopak, vyřadím něco z toho, co tam teď mám, to dám do diakonie. Pár věcí zkusím prodat, zejména bot na podpatku, co jsem měl na sobě tak jednou za rok. Zabíraj místi, berou energii, nechám si jen pár. (ano, mám asi 40 párů bot, no). Něco jsem nabídla za odvoz na diskuzním serveru, dnes nesu velkou igelitku do dobročinného bazaru Cesty domů, výtežek z prodaných věcí jde na umírající. Mám přichystanou tašku, co odnesu do zdrojovny, kde jsou kabely, dřeva, atp. Pár šatů dám hubenější kamarádce. Tak tak, jde to, nic nepřijde na zmar.

 

Co ještě ale Marie radí? Při úklidu vás napadne spousta námitek, tak přesně ty Marie říká nahlas a také říká, jak to dopadá v reálu .- zná to ze své dvacetileté uklízecí praxe. Příklad - máte doma náhradní postel, matrace, pro návštěvy? Jak často jezdí.. jednou za rok? Nezvládli by to i na karimatece? Přesně můj případ, zvládli.

 

A co všechno jsem vyhodila? Skříně! Jednu z domu, věci se došli po vyřazení a přeorganizování do jiných. Pak jednu z balkona. Staré záruční listy, kabár, co j sem měla na sobě jen jednou, boty, co moc nenosím, opěrky pod ruce na gauč, jen zabíraj místo a ruce si i ně neopíráme, knihy! Tomu jsem nevěřila, že ještě nějaké vyřadím, už jsem je procházela nekolikrát. A vyřadila jsem jich. asi 40!  Dále návody od většiny věcí.. človek se prvně koukne na internet, no ne? A nože.. mám jeden oblíbený a pár zoubkatých k tomu jsem si teda nechala.  Ale nejvíc oblečení. A taky jsem přestěhovala nábytek v jednom pokoji.

 

Výsledek? Lépe se mi spí, lépe se mi žije, raději uklízím věci hned na své místo a při každém otevření skříně či nahlédnutí do poličky koukám ostřížím zrakem, zda nevyřadím ještě něco, co mi radost nedělá! A zda to něco udělá i s mým životem? Uvidíme smiley Každopádně radost mám už teď. Díky, Marie!


 

 

 

zlatá pravidla pro život

Nevymyslela jsem je já, ale australská podnikatelka Lorna Jane Clarskon. Pokud se nemýlím, byla zveřejněna na stránkách First Class. Já je našla uložené v počítači a tisknu si je a lepím na zeď laugh Leckterá už praktikuju, ale zde platí: čím víc, tím líp!

 

1) Vstávat o 15 minut dřív. „Umožňuje mi to, než vstanu, zklidnit myšlenky a utřídit si celý den. Jako bych si rozsvítila na bubáka, mám pak méně stresu.“

2) Zkusit opak. „Začala jsem na modelové situace reagovat jinak. Spor, při němž jsem vždy bouchla, jsem jednou vyřešila tichem a polknutím odpovědi. Jela jsem jinudy do práce. Dala si k obědu to, co bych si nikdy nedala. Začala objevovat jiné kuchyně. Na ničem nelpím, nic neodsuzuji, dokud to nezkusím. Změna stereotypů mi pomohla nalézat jiné a třeba lepší cesty. Přestala jsem si myslet, že můj životní směr je jediný. Umožnila jsem si zkrátka výběr.“

Číst dál: zlatá pravidla pro život

Peníze - mít či nemít?

Konečně i ke mně se dostala kniha „Muž, který žil bez peněz a přežil to.“ Do konce mi chybí pár stránek. Mark Boyle, Ir (miluju Irsko), se rozhodl, že bude rok žít bez peněz. Pořidil si karavan za odvoz, určil pravidla, co smí a  nesmí přijmout, odstěhoval se na ves kus za Bristolem, kde tou dobou žil, a hurá do toho. Proč? Zemi vyčerpáváme, plýtváme zdroji a myslíme si, že čím víc věcí budeme mít, tím jsme lepšími lidmi…

Během čtení mě však napadlo jedno moudro: „Ne – čím víc peněz máš, tím svobodnější jsi, ale čím míň peněz potřebuješ.. tím jsi svobodnější!“ Přiznám se, úplně bez peněz bych žít nechtěla. S mottem, že čas jsou peníze souhlasím. Než bych já vyrobila třeba skříň, asi by mě to stálo hodně času, který nejsem za tu skříň ochotna vyměnit. Samozřejmě jde koupit použitá či získat jen za odvoz.. Nebo chodit si pro každý doušek vody do studánky je obzvláště v Praze nemožné, i když ano, je tu i spousta pítek atp, ale na mytí nádobí… zkrátka určité náklady akceptuju. Ale dnešní doba je nastavená tak, abychom utráceli co nejvíc...

Číst dál: Peníze - mít či nemít?

Co se dělo v řece

První den jsem se styděla, aby mě neviděl tamten pán, co tam po ránu nosil děcko. Druhej den jsme šly za meandr, aby nás nikdo neviděl. Nahý. Třetí den jsme šli ke splavu, nahý. Člověk sem, člověk tam. A. říkala, že každej snad už prsa viděl, proč by měl bej perplex právě z těch jejích. A hlavně...znáte něco lepšího, než se nazí koupat v řece?

Číst dál: Co se dělo v řece

Synchrodestinita není sprosté slovo

Opět se vzdělávám a mám z toho radost! Dnes jsem byla na školicím dni kurzu Řídím svůj projekt, který vymyslel, organizuje a pořádá Spiralis.

Co se učím? 

  •  strukturovaně uvažovat, stanovit si cíle, řídit aktivity a lidi, plánovat, pracovat se zpětnou vazbou, vyhodnocovat rizika.
  • moderní technologie, používání on-line nástrojů na řízení projektů a času
  • srozumitelné představení svého projektu a argumentace oponentům

Číst dál: Synchrodestinita není sprosté slovo

Deset tequill s'il vous plaît

Otevírala jsem skříň s policema s tím, že potřebuju na záchod.  To až doma.  Ještě v restauraci v hotelu jsem vylezla na parapet a když mě chtěli sundat, bránila jsem se a křičela, že se mnou mají nekalé úmysly!  Ze schodů mě nesli. Doma jsem kromě pokusu vlézt do skříně nakonec skoro nahá skočila do postele mezi moje rodiče. No co! Narodila se mi neteř , to je třeba zapít! Navíc v porozchodovém stavu, který jsem sice iniciovala, ale pak jsem z toho radost neměla, jsem se vsadila, že vypiju deset tequill. Ten den jsem měla párek v rohlíku, skleničku vína a nějakýho panáka jako přípitek na neteř. Vypila jsem jich osm.

Číst dál: Deset tequill s'il vous plaît

Keep it simple

V jedné práci, asi před desti lety, jsem měla šéfa Itala. Byl, pravda, trochu horkokrevný, ale jednu věc říkal poměrně často: Keep it simple! Tedy - dělej to jednoduše. 

Ač to s jeho firmou nedopadlo dobře - asi toto pravidlo neaplikoval důkladně nebo naopak příliš důkladně na byzyns, který dělal - dnes na něj občas vzpomenu. Keep it simple se stává součástí mého života, mým životním mottem, mým životem.

Zjednudušuju, vyhazuju. Jak věci, tak činnosti ze svého života.

Číst dál: Keep it simple

Asi bych mohl být štastnější

„Co Vás v životě trápí? Zdravý jste jako řípa, tak co tedy? Práce? Láska? Rodina?“

Ačkoliv jeho pohled a hlas působily laskavě, otázka byla přímá a jeho upřený pohled mi nedával možnost úniku. Cítil jsem povinnost odpovědět, odhalit se muži, kterého jsem ještě před hodnou neznal. „Co já vím, no asi bych mohl být šťastnější. Jako všichni ostatní, ne?“

Číst dál: Asi bych mohl být štastnější

Nejlíp se přeje "jen tak"

Existuje mnoho knih, které podávají návody "jak si správně přát". Četla jsem je, ale v okamžiku, kdy jsem si něco přála a vzpomněla jsem si na tyto knihy a snažila se dodržet návod, to nefunovalo.

Funguje to totiž, když tyto návody člověk aplikuje spontánně! No, takže kdo si chci správně přát, má před sebou nelehký úkol: zapomenout na všechno, co kdy o přáních přečetl smiley

 

Jak jsem to zjistila? Zkrátka když se mi něco splnilo, jen jsem vzpomněla, jak to probíhalo, to moje přání.

Příklad?

Na facebooku Sexymamas jsem viděla soutěž o focení ve stylu retro!  "Och ach! To by se mi líbilo! Strašně ráda se převlíkám do dobových kostýmků a oblečků!" pomyslela jsem si! Ihned jsem začala psát odpovědi na soutěžní otázky, u toho jsem si říkala, že bych se fotila se synem, co bych asi tak mohla mít na sobě a představovala jsem si, jaký by asi mohl být výsledek. Odpovědi jsem odeslala, víc na soutěž nemyslela.. a vyhrála! yes

 

Výsledek není špatný, což? wink

 

 

 

Co nového koncem května

Mám radost! Jsem přestěhovaná i se synem do bytu o rozměru 39,73 metrů čtverečních a syn má konečně svůj pokojíček. A já mám také svůj pokojíček! Juch! Sice nemůžu moc ponocovat, protože chlapečka dostat do postele před 22 hodinou je umění, ale můžu brzo vstávat. A ono jak je světlo brzy, tak to jde o půl 6 i bez budíku. A ty ptáci jak zpívají a nový den se probouzí, je to krása! A já mám čas tvořit, psát, fotit a osnovat další věci.

Číst dál: Co nového koncem května

Jak jsem našla ženu

Na náhody nevěřím, proto ne náhodou se ke mně dostala kniha Kurandera od  Mamani Hernán Huarache, kečuánského indiána, potomka Inků. Koupila jsem ji sestře vk Vánocům, ale ejhle, už ji četla… Já ji začala číst hned po Vánocích a pár dnů před Silvestrem jsem měla dočteno. Tou dobou jsem byla s rodiči a synem na chalupě a během poslední noci loňského roku jsem nakonec neplánovaně vyrazila mezi lidi. Potkala jsem tam muž známé trochu i neznámé a hle, hned jsem měla dva nápadníky, jeden říkal, že když jsem přišla, bylo to, jako by přišel anděl.

Číst dál: Jak jsem našla ženu

Top