Podrobnosti:

17 Jan 2015

Zobrazeno: 1624

„Co Vás v životě trápí? Zdravý jste jako řípa, tak co tedy? Práce? Láska? Rodina?“

Ačkoliv jeho pohled a hlas působily laskavě, otázka byla přímá a jeho upřený pohled mi nedával možnost úniku. Cítil jsem povinnost odpovědět, odhalit se muži, kterého jsem ještě před hodnou neznal. „Co já vím, no asi bych mohl být šťastnější. Jako všichni ostatní, ne?“

Číst dál: Asi bych mohl být štastnější

Podrobnosti:

26 Sep 2014

Zobrazeno: 1704

Existuje mnoho knih, které podávají návody "jak si správně přát". Četla jsem je, ale v okamžiku, kdy jsem si něco přála a vzpomněla jsem si na tyto knihy a snažila se dodržet návod, to nefunovalo.

Funguje to totiž, když tyto návody člověk aplikuje spontánně! No, takže kdo si chci správně přát, má před sebou nelehký úkol: zapomenout na všechno, co kdy o přáních přečetl 

Jak jsem to zjistila? Zkrátka když se mi něco splnilo, jen jsem vzpomněla, jak to probíhalo, to moje přání.

Příklad?

Na facebooku Sexymamas jsem viděla soutěž o focení ve stylu retro!  "Och ach! To by se mi líbilo! Strašně ráda se převlíkám do dobových kostýmků a oblečků!" pomyslela jsem si! Ihned jsem začala psát odpovědi na soutěžní otázky, u toho jsem si říkala, že bych se fotila se synem, co bych asi tak mohla mít na sobě a představovala jsem si, jaký by asi mohl být výsledek. Odpovědi jsem odeslala, víc na soutěž nemyslela.. a vyhrála! 

Výsledek není špatný, což? 

Podrobnosti:

26 May 2014

Zobrazeno: 1559

Číst dál: Co nového koncem května

Podrobnosti:

9 Jan 2015

Zobrazeno: 1928

Na náhody nevěřím, proto ne náhodou se ke mně dostala kniha Kurandera od  Mamani Hernán Huarache, kečuánského indiána, potomka Inků. Koupila jsem ji sestře vk Vánocům, ale ejhle, už ji četla… Já ji začala číst hned po Vánocích a pár dnů před Silvestrem jsem měla dočteno. Tou dobou jsem byla s rodiči a synem na chalupě a během poslední noci loňského roku jsem nakonec neplánovaně vyrazila mezi lidi. Potkala jsem tam muž známé trochu i neznámé a hle, hned jsem měla dva nápadníky, jeden říkal, že když jsem přišla, bylo to, jako by přišel anděl.

Číst dál: Jak jsem našla ženu

Podrobnosti:

20 Nov 2014

Zobrazeno: 1177

Dítě má horečku.. a pupínky...a neštovice! Takže dva týdny doma s maminkou..tj. se mnou, pak jsem ho odvezla k babi a dědovi, kterým vyšla práce tak, že se o něj mohli na střídačku starat. A já tu sama. Já sama a hromada času! Oujé! Co s tím?

Na těhlech „krizových“ situacích člověk nejlíp pozná, co chce, jaký je. Den první bez chlapečka jsem připravovala tiskové podklady – nové kartičky. Vstala jsem v 5, spát jsem šla o půlnoci. Ano, mezitím jsem si skočila i do práce.  A co dál – když pujdu ven – ať na akci či na vínko, nemusím platit hlídání, a naopak kdybych se válela někde doma u televize, zas mi přijde, jako bych to hlídání platila, protože jsem vlastně promarnila čas, kdy jsem ho platit nemusela.)

Den druhý bylo v sázce posezení s mužem, kterého jsem viděla zatím jen jednou. Nebo seminář. Už už jsem se naladila na muže, ale zdržel se v práci.. tak mě to nakonec přeci jen zaválo na seminář. Tam byl taky moc sympatický muž, Soren  Ventegodt.

Jak už to tak bývá, ženatý  nebo prostě zadaný. No jo, no  Seminář mě nalákal mj. na toto ze svého popisu:

Jsi lidskou bytostí, zvířetem i bohem. Jsi vším i ničím zároveň. Poznej, jak být sám/sama sebou a nech rozkvést všechny své dary, s kterými jsi přišel/a na tento svět. .. Lásku můžeme v sobě najít, pokud ji hledáme. A pokud milujeme sami sebe, můžeme milovat druhé, stejně jako celý svět. Potom uvidíme, že žijeme ve světě plném zázraků – ve kterém ale vládnou negativní myšlenky a podobně laděné nahlížení na svět, kterým pokud věříme, mají sílu zničit veškerou radostnou zkušenost a mohou přinést utrpení.

Psala jsem si poznámky:

Jsem život, jsem vesmír, ne osoba.. Problém je, že žijeme v mysli, v hlavě, v představách, místo toho, abysme žili opravdový život.

Co je nutné, abych nebyl idiot? Musím připustit, že věřím v nesmysly, ale většina lidí si nepřipustí, že jsou magoři. Když  jsi silná, silně se bráníš atp. Osvobodit nás může porozumnění proč se musím změnit. Je třeba znova procítit ty pocity, kvůli kterým jsme si utvořili negativní názory či pocity. Děti jsou učeny, aby se podřídili a taky se staly idioty, jako jejich rodiče. Jen tak je totiž rodičové přijmou.

Nejlepší  je, když jsem prázdná a používám kvality, co jsou třeba. Jsem cokoliv, co potřebuju být. Pokud na něčem lpím, tak mě to omezuje. Vědomý člověk miluje všechny lidi, ví, že všichni jsme jedno.

 Tak to Soren říkal, krom toho jsme dělali i nějaká cvičení, třeba jsme si ve dvojcích sedli proti sobě a měli jsme nám dosud neznámému člověku říkat, jaké kvality z něj cítíme.  Bylo to pěkné poslouchat samé pěkné věci!A předtím jsme se zdravili a objímali, zas to bylo pěkné, slyšet „you are wonderfull“.

Po čtyřech hodinách asi vědomá nejsem, ale získala jsem nové podněty. Dnes je sexualita a partnerství, teď  to probíhá. Dokonce jsem už před Maitreou stála, ale je to skoro 4x dražší než včera a nakonec mě přemohla svědomitost, nebudu sahat na rezervu..a přirozenost  půjdu potrénovat s kamarádkou na víno. 

Podrobnosti:

18 Aug 2014

Zobrazeno: 1469

Jaké máte priority?

Jasně, tak láska, rodina, zdraví,  dobrá práce…a kolik času těm prioritám SKUTEČNĚ věnujete? A po kterých zatím jen prioritách prahnete?

Já si říkala přibližně ten žebříček, co jsem teď napsala. Ale jednoho dne jsem bojovala o to, abych dostala příspěvek na jesle. Měla jsem v té době čtyři tisíce za měsíc a školka stála sedm… musela jsem vrátit do práce, ale plat přišel až další měsíc, že, a platit musím dalších x věcí. Milí úředníčci mi ale  neustále házeli klacky pod nohy, naslibovali pomoc a na poslední chvíli ucukli. To jsem byla vyřízená. Dnes mi to přijde vtipné, kvůli pár tisícům, ale v té chvíli, když je člověk sám s dítětem, nebylo to lehké. No, musela jsem si půjčit. Ještě dnes splácím. Ale jsme zdraví. A nakonec se mi to pořešilo a ještě líp.

Co mi pomohlo? Radila jsem se v jedné esoterické skupině na facebooku a tam mi poradili, ať si srovnám, co jsou moje priority. A abych přestala očekávat, jak se mají lidi chovat. Srovnala jsem si to. Bojovala jsem o peníze. Jsou na prvním místě v mém žebříčku? Nejsou. Takže vlastně je to fajn. Děkovala jsem za to, že já, syn i rodina jsme víceméně zdraví a věřila, že nějak to dopadne. A dopadlo. Dvě finanční záležitosti se mi vyřešily, samozřejmě řešení by mě bývalo bylo nenapadlo. Uf.

Od té doby vím, že se máme dobře  A taky pozoruju, jak se mi mění priority nejen na tom papíře, ale i  v reálu. Odmítám nějaké práce – které se mi sami nabízejí, od té doby, co nelpím na penězích. Odmítám je, abych měla čas – na sebe a na syna. Vlastně si i říkám, že bych si mohla zkrátit úvazek. Ale zatím splácím, takže to nepřipadá v úvahu. Ale říkala jsem si, že než si koupím nějakou blbost, zeptám se, zda to chci skutečně vyměnit za čas. Za čas, který jinak budu muset věnovat výdělečné činnosti a ta je zpravidla bez syna. Nebo za čas, který budu věnovat sobě, třeba relaxaci či sportu -  protože i já potřebuju sem tam nějakou hodinku pro sebe a věřte, je to opravdu vzácná komodita. A ano, musím si taky občas koupit něco na sebe, to jo, ale s citem, s citem 

Takže ve volném čase již nevymetám jeden večířek za druhým (cca jeden měsíčně), ale hledám ideální rovinu mezi časem věnovaným sobě a synovi. Práci zatím neřeším, jsem ráda, že ji mám a našla jsem v ní hodně věcí, jak něco zlepšit. A to mě baví.  Ale říkám si, že hodně lidí tráví v práci tolik času.. ano, teď včetně mě… a ano, mají dobré výdělky, třeba několikrát větší, než já. A cestují po světě a užívají si to. Jo, já jim to přeju. Taky bych jezdila, kdybych na to měla. A nebo nejezdila, méně pracovala a trávila vice času s rodinou. A nebo…méně pracovala, jezdila po světě a trávila vice času s rodinou, jo, to by šlo 

Vzpomněla jsem si na článek, který shrnuje, čeho lidé nejvíc litují před smrtí, a hele, koukám, že to je i kniha, zatím ji nemám, ale tímto ji asi dělám reklamu Ale i bez čtení knihy lze zjistit, lidé nejčastěji litují tohoto:

• Přeji si, abych měl/a víc odvahy žít život podle sebe, ne podle očekávání druhých (rodiny, společnosti, přátel).
• Přeji si, abych tak tvrdě a dlouho nepracoval/a. Abych netrávil/a tolik času prací.
• Přeji si, abych měl/a více odvahy vyjadřovat své pocity a svá přání.
•  Přeji si, abych měl/a více odvahy vyjadřovat své pocity a svá přání.
•  Přeji si, abych byl/a více v kontaktu se svými přáteli.

Myslím, že si je napíšu někam na přední stránku diáře. Abych podle toho plánovala, to nejcennější, co mám – čas.

A nezapomeňte -  pokud přestanete na něčem trvat, přestanete očekávat, co se má stát, kdo se má jak zachovat či kolik musíte vydělat.. ono se to celé uvolní  a stanou se věci, které byste si stěží dovedli představit. Dobré věci!  A může se to týkat i částky na vašem účtu