Sami nejlíp víte, co vám je

Jen nevíte.. resp. nevíme, jak se k tomu dostat, že? Chci to či ono? Chci to opravdu, nebo si jen myslím, že to chci? A jak se vidím? A vidím se tak ve skutečnosti, nebo si to jen myslím, aby si jiní něco mysleli či nemysleli?

 

„Vyberte si kartu, buď náhodně – jako se to dělá s tarotovými kartami, nebo si prostě vyberte tu, co se vám líbí, co vás zaujala,“ říká lektorka a terapeutka Arnoštka Berousková, která karty používá při práci s klienty. „Najděte si na „své“ kartě, kde jste na ní Vy,“ odhaluje, jak karty používá ona sama.

 

„Tyto karty moc ráda používám, protože v tom má každá svůj jedinečný příběh,“ přiznává.

 

 

 

Arnoštka vypráví o kartě, kterou si vybrala, první: „Já vidím tady obličej, z hlavy mi rostou kytky, nějaké jsou trochu ovadlé, protože jsem přijela jsem trochu unavená. Vlastně jsem si tu kartu už tahala, mám tam štít a křídlo, jsem vlastně taková bojovnice, potřebuju to křídlo a štít pro ten svůj život. Ale neviděla jsem před tím ty kytky, co mi rostou z hlavy, je to vlastně taková koruna, mám pocit, že mě ta karta k něčemu povolává.

 

A co další ženy?

 

Žena1: Já se vidím zhruba tady, přijde mi to jako takovej kočičí netopýří obličej.

Arnoštka: Co je okolo?

Žena1: Cítím se tam jako zvíře, někde v divočině, ale nevím, jak si to mám vyložit. Jako v domácím prostředí, nevím, co si o tom mám myslet.

Arnoštka: Takže se vnímáš jako kočka? Třeba se ti tam objevilo nějaké silové zvíře

Žena1: Prodírám se tou divočinou. Původně mě to zaujalo, že má čokoládovou barvičkou.

Arnoštka:  Takže kočka, která se prodírá divočinou. Já myslím, že to ještě někde uvidíš a vzpomeneš si na to.

Žena 1: A syn  si vybral tohle, to je typický – uplně jasnej, jak všechny ty podněty z toho světa na něj jdou a on to vidí v těch barvičkách, není nad čím přemýšlet.

 

 

 

Žena2: Já jsem se našla v tomhle světlým místě, pak mi to přišlo jako plod.  To bílé místo je sexualita,  páteř plodu je na takovým stonku, koukám se na to všechno seshora. Takový odstup, kde se koukám na to, co se děje a má to co dělat s tou sexualitou. A je to ještě z pozice toho plodu.

Arnoštka: Plod je vždycky symbolika toho, že se něco rodí. Mě zaujalo, že stojíš blízko toho proudu, té páteře. Napadá tě  nejaké poselství?

Žena2: No že by bylo dobrý se  přiblížit, než es jenom koukat na ten život.

 

Žena 3: Já se vidím tady, takovou zahalenou osobu, má jen bílej obličej, jinak žlutej hábit, je za takovou záclonou.

Arnoštka: Jaká je ta osoba?

Žena3: Čistá

Arnoštka: Důležitý je vědět, že seš čístá, to je důležitý, že to víš.

Žena3: Čistá. zkouší  vystrkovat  růžky či jak to říct, vykukuje ven,  ale pořád je zahalená, důležitý je takovej závěs, je to napůl, ale přikrývá obličej.

 

 

 

Žena4: Já mám tuhle. Připomíná mi to na první pohled plod nebo dělohu, ale pak mě zaujal tady ten malej ptáček uprostřed.

Arnoštka: V čem je ten ptáček?

Žena3: Je takovej zavřenej, nemůže moc ven.

Arnoštka: Jsou tam někde otevřený dvířka?

Žena3: Jo, tady jo

Arnoštka: To se někdy stává, že jsou lidi jako ptáčci v kleci, myslí si, že je zavřená a ona je přitom otevřená . hezkej ptáček, takovej ledňáček. Takže poselství přišlo?

Žena3: jo

 

Na závěr Arnoštka vysvětluje, jak karty fungují: „Já, stará tarotářka, v podstatě už nepoužívám žádné jiné. Fajn je na nich to, že na rozdíl od dalších karet tam nejsou žádná písmenka, žádná slova, nejsou tam ani konkrétní obrázky. Dnešní lidi jsou zvyklý používat  levou hemisféra – ta  má radost, že může číst ta písmenka, má se čeho chytit a myslet si o tom obrázku něco, protože to přece zná a rozumí tomu. S těmito kartami je levá hemisféra tak trochu zablokovaná, neví, co si o tom má myslet, takže nechá tu pravou, aby si tam svým pocitem vytvořila, co potřebuje vidět.

 

Top