Co když číhá za rohem?

Smrt mi vstupuje do života. Vidím ji každý den, zatím jen online, i když kdoví, zda to není nějaká přípravka… Otázka zní: kdo bude rychlejší, ona či já?

Jeden známý se opil, spadl do Velký Ameriky… utopil se, už před pár lety. Krátce před tím psal rodině, že kdyby náhodou něco, nechce žádnou tryznu, ale pěkný poslední večírek. Má oblíbená „smrtelná teta“, průvodkyně umírajících a pozůstalých, psala, že za ní přijela jedna dáma umřít. Po pár dnech a pár vypitých lahvích koňaku bylo po ní. Člověk asi něco tak nějak tuší.

Když jsme byli o Velikonocích na chalupě, dávali Babičku. Chvíli před smrtí se jí pořád vybavovaly vzpomínky z mládí, z války, kde doprovázela Jiřího. Mne se vybavují také dávné chvíle, ne nějak významné, prostě rozmanité kousíčky života, jak jsem šla v Praze onehdá do hospody, jak jsem byla u rybníka ve vsi, kde žila babička, a házely jsme žabky do vody, jak jsem.. jak jsem…

Smrt na mne vykukuje na každém internetovým rohu, hele! Výčet z posledních asi třech dní:

  • Kamarádovi umřela maminka
  • V USA nebožtíky kvůli ekologii zkompostují. Aktivistka už má na to firmu.
  • Lezu známému na profil, že mu dám o něčem echo, tam video. Nikdy nevíš, kdy naposled vydechneš - a poslední výdechy asi 10 lidí. 
  • Skupina pro slovní hračičky- perly majtele pohřebnctví 
  • Stránka o logopedii.. Smrt v řeči dětí 

Na té poslední stránce jsem se musela pochlubit výroky mého syna, mrkejte: 

Syn říkal babičce, že až umře (ona) měl by rád na památku nějakou její kost :) mě říkal, že az umřu, bude bydlet v našem bytě s nejakou paní a ta bude nosit moje šaty. Ale největší starost mel, abych mu řekla heslo do ntb, než umřu. Říkám, že ještě neumíram, on a to: budeme vzpominat! A za pět minut mi šeptal: ale než umres, tak mi ho řekneš, viď :)))

Praktické dítě, no!

Jo, asi moc lezu na internet, říkala jsem si. Prostě takový zprávy tam jsou dnes a denně. To jsem ještě netušila, že na mne ve schránce čeká leták, zda se chci stát dárcem orgánů, ehm. V Německu to není automatické, jako v České republice. Takže už i offline vykukování, z mé vlastní schránky! Té na dopisy.

No, ehm, tak buď je to náhoda, nebo není, co s tím. Buď ignorovat, prostě je to čím dál tím víc modernější téma a pravda, taky prostě stárnu.

Nebo neignorovat, projít si moje motivační kartičky a vytáhnout si přesně tyhle čtyři. To je krok první.

 

2) Krok druhý – vystavit si je na nějaké pěkné místo, okolo kterého často chodím, nebo přilípnout na nouťas.

Seznamy, miluju seznamy. V jejich psaní jsem vážně dobrá.

3) Do 19/5 si najdu chvíli času a sednu si s „velkýma kartama“ (karty  pro koučink a terapii) a dvojkou polosuchého vína. Vyberu karty, které budou  představovat třeba práci, volný čas se synama, volný čas jen jáááá, dále co chci omezit -  k tomu více podkaret, třeba facebook, pak ta super hra, kterou začal hrát syn a já už ji hraju taky…, dále třeba karta za cesty – kam chci jet, atakdále.. a pak si to pěkně hodit na papír.

Kartička „kdybyste měli..“.. „To do“ list..napíšeme babičce a dědovi dopis, rukou, hezky, pošleme a bude milý. Moc často nepíšeme, teda jak to jde, tak jezdíme, ale proč nenapsat. Nějaké věci se lépe píšou, než říkají. Pak třeba posunout vztah o úroveň výš? Taky to bude chtít více společně stráveného času, že, i v tom neustálém koloběhu, děti sem, tam, práce, směna sem, tam.. se najít dá, když se chce.  A jako praktická žena – po kom to dítě asi je, aspoň sepsat, kde mám nějaký účty a kdesi cosi. A třeba i sepsat si, jakej chci pohřeb a tak.

Albertova kartička – ta bude hlavním pomocníkem s tím ukončováním nežádoucích činností, prostě míň internetů, víc offline světa.

Kartička Ashley Purdy – musím říct, že stydím se čím dál míň. Čím dál tím víc mně je jedno, co si lidi myslej, tak nějak jsem to měla v pubertě. Pak jsem se naučila, že „to se nedělá“. Ale just dělá. Pche. Na „to do“ si píšu najít si další 80’s party. Minule jsem tančila, jakoby se nikdo nedíval sice až po třech panácích, ale stálo to za to. Lidi mi chodili říkat, že je to super. Byla jsem unavená po práci, potřebovala jsem vzpružit tělo.. i  mysl. A odhodit zábrany.Ale třeba to příště pujde i se dvěma panákama :)

A Janíček Tříska. Ten je taky boží. Další sezení s velkejma kartama mi řekne, co a kdo a kde chci být. Tam, kde jsem, mi je také fajn, ale… jsou tu nějaká ale.

A co vy, máte zameteno před svým vlastním hrobem? wink Nebo si taky vystavíte motivační kartičky, které vám připomenou, že nikdo, ale nikdo z nás, nevíme dne, hodiny, ani minuty. A ...

V noci se mi zdálo..

Zdálo se mi, že píšu článek na své stránky. Už je na čase. Nepsala jsem dloooouho. Musím se přiznat, že letošní rok je zatím můj nejlínější od začátku mého kartičkového a kartového života. Ale proč...druhé dítko, které brzo ráno vstane, usne až večer, přes den nejde zapnout počítač. Dále stěhování, větší byt, více úklidu, víc lidí, větší nároky... Ono všechno má svoje, když jsem byla sama s prvním synem v našem minibytě, skoro nikde nás nic nehonilo, úklid probíhal, ale když vyšel čas, vaření bylo méně, no zkrátka času více. Ale i dnešní stav má své výhody, to zase ano :)

Já vím, mohla bych po večerech psát, vymýšlet, ale tento rok jsem si prostě udělala opravdu takovou tu mateřskou dovolenou. Spím víc, unavená jsem více podrážděná, kdo ne, a sžití dvou různě starých brášků a tatínka, co dělá na směny.. alespoň někdo musí být fit :) Také jsem se začetla do pár knížek, no jo, často o výchově, ale nejen. Občas si zase dám dlooouhou vanu. A občas kreslím opakující se vzory. Zkrátka, nechávám to odležet a těším se, až se po tomto výdechu znova zase nadechnu.

Nebojte! Kartičky mám a mám jich stále dost! :) Stránky sice občas zlobí s posíláním objednávek, ale pokud písnete mejl, je to jistota. Vánoce se blíží, že? :) Zkusím k něco nadělit minimálně newslettter a nejen to. Trochu času ještě zbývá.

Nyní mne omluvte, jdu si psát seznam, co vše musím zařídit. (v psaní seznamů jsem sakra dobrá :)

 

Zuzana

 

Já a látky

Už jako mladá, v pubertě, jsem často nakupovala v sekáčích. Proč? Dostávala jsem kapesné 200 korun českých.. na měsíc. To nebylo uplně málo, ale rozhodně ne moc, když je vám 14, 15, 16...

Od 14...bylo to tenkrát možné? či od 15 jsem chodila na brigády. Dělala jsem pokojskou v jednom ze dvou hotelů, co jsme ve městě měli, myla nádobí, rovnala laťky v dřevařských závodech, vybalovala zboží a zase uklízela - ve vietnamském stánku s oblečením, o sobotách jsem i prodávala. A také jsem montovala auta na pásu ve Škodovce v Kvasinách. Oka úchytná,hagusy, zavírání u kufrů...

V sekáčích se dají najít pěkné kousky, ale čas od času jsem zatoužila i po něčem prostě extra. Často jsem si oblečení přešívala, teď se tomu říká upcycling, pokud se nepletu,  a dokonce jsem si i v kroužku "šikovné ruce" při domě dětí ušila vlastní sukni. První, v životě, na stroji, černé sedlo, volánek s vlastní batikou! Jo to bylo radosti!

 

Z košile ze skáče jsem si ušila šaty...

 

Když jsem začala dělat obrázky horkým voskem, hned mne napadlo - to by byla pěkná látka!

Na fejsbuku jsem našla vzpomínku, že už před 4 roky jsem to řešila, ale látky mám v ruce až teď. A dokonce i první kousek ušitý z mé vlastní látky!

Prostě jsem to čím dál tím víc já, barevná, veselá, originální.

Ale abych nekecala, ráda nosím i šedou, modrou, černou, ale nejen. Vždy mám ráda nějaký barevný prvek, může jich být i víc. A právě proto vznikají tyto látky s mým vlastním potiskem. 

Pokud vás nějaký vzor osloví, tak jako mne.. mohou být i vaše. 

Zatím jsem tiskla na úplet, 92 % látky je bavlna, 8 % lycra, gramáž 190 gsm. Samozřejmě jde tisknou i na další materiály - pokud by vás to zajímalo, dejte echo. Jde o digitální tisk, prát látku doporučiji na 30°, vyzkouším i na víc, co to udělá, ale na 30 drží pěkně. Látky budu prodávat nevysrážené, přeci jen sušárnu doma nemám :) takže před šitím doporučuji vyprat, srazit se mohou až o 10 %, ale spíš o méně. Barvy nejsou ostré,, ale spíše takové pastelové,ono je to i oku příjemnější, fotky také nechceme s nejvyšší sytostí barev, ale "tak akorát".

Několik metrů navíc tu už mám, další budou na objednání, datum dodání upřesním. Takže již brzy... v našem eshopu! wink

 

 

Kdo jsem

Jmenuji se Zuzana Taucová a je mi 37 let, ačkoliv na to myslím nevypadám wink

Už nejsem blondýna.. proč? Proto smiley  Jen se musím znova vyfotit! 

Mladá jsem rozhodně duchem.  Ráda vzpomínám na to, co mě uchvacovalo a bavilo ještě jako dítě, vybavuji si i ty pocity radosti okamžiku, radosti třeba z tvoření, a tyto všechny vzpomínky respektive pocity se snažím přenést do současnosti a zažívat jich opět co nejvíce.  Baví mě optimistický svět, radosti z drobností, oceňování každé chvíle a to i té těžké, neboť právě tyto chvíle nás nejvíce posouvají vpřed, že?

 

Jsem také věčný student. Po základní škole, gymnáziu, vyšší odborné škole informačních služeb a nástavbě, jež se dala nostrifikovat jako aplikovaná informatika pod VŠE, jsem studovala všelijaké kurzy, v práci i mimo ni, i během mateřské jsem začala navštěvovat  kurzy pro matky na mateřské a nemůžu si je vynachválit -  mrkněte.

V březnu 2016 jsem začala chodit na ateliér ilustrace a komixu, nyní pokukuji po kurzech tvůrčího psaní.

Za svého života jsem snad desetiletí chodila do výtvarky, 7 let do keramiky, do tanečního klubu Sollanc, do gymnastiky, na basketbal, do zahrádkářského kroužku... na francouzštinu, angličtinu, španělštinu,na irské tance, na břišní tance či na salsu. V kurzech jsem se pak učila práci s Photoshopem, InDesignem, Illustrátorem, ale i etiketu, protokol, psaní pro časopis atd atd. 

 

Jsem cestovatel, co se týče zahraničí, tak zatím spíše městský. Navštívila jsem Paříž, Londýn, několikrát Dublin, ale i zbytek Irska jsem projela, a pak Ameriku – Colorado, Vail, tam jsem byla na studentském pracovním programu přes léto 2003 a rozhodně se tam ještě někdy musím vrátit. Jo a v Davosu jsem byla. A zemí, kam chci jet, je nespočetně!

Občas jsem i fotograf, dříve jsem fotila koncerty, dnes ještě občas fotím bojové sporty – kick box, mma, box, ale pravda, nejvíce fotím asi své syny. Dříve jsem nejvíce fotila sebe. 

Jsem taky badatel a filozof, přemýšlím o životě, i když je mi jasné, že největší umění je ten život pořádně žít, ne jen o něm přemýšlet.  Ale někdy to člověku trvá, než k tomuto poznatku dojde smileyPravda, někdy přemýšlím, proč se mi děje, co se mi děje a co mi ten vesmír chce naznačit, či říct! Protože věřím, že nic se neděje bezdůvodně.

 A náhoda neexistuje!

Jsem také fanoušek: mám ráda např.Edith Piaf, kapelu Vanessa, generačního šansoniéra Bruna Ferrariho, Načevu, Hanu Hegerovou, The Doors, Nouvelle Vague, Joe Dassin, Michaela Jacksona, Psí vojáky, Phillipa Glasse, Blues Brothers, Charlese Aznavoura, Gustava Tutre, Jefferson Airplane, 2 Unlimited,  Šum svistu, Moimira Papalescu, Dvořáka..

Jo a jsem diplomovaný specialista a Bachelor of Business Studies angel

A jsem  majitelka eshopu www.taucova.cz wink Přeji příjemné počtení, pokoukání a nakupování!

 

MÉ BLOGY

 

O MNĚ JINDE

Co se o mně kde píše si můžete přečít zde: 

 

ODE MNĚ JINDE

 

Jak tvořím

Enkaustika -  tak se nazývá technika, jíž jsou dělané obrázky, které si můžete prohlédnout na těchto stránkách. 

Původně se tímto slovem označovala technika, při které se maluje na plátno či dřevěnou desku  horkým včelím voskem s namíchanými pigmenty, případně se na  malbu na závěr nanáší vrstva vosku pro lepší odolnost a trvanlivost.  Dnes se význam slova mírně posouvá , v podstatě jde také o malbu horkým voskem, nicméně v dnešní technické době se k tvoření používá nepřeberné množství nástrojů, jako například enkaustická žehlička, enkaustické pero s nástavci či enkaustická pistole, takže dnes si většina lidí – vyjma malířů a studentů výtvarných oborů - vybaví spíše obrazy a obrázky menších rozměrů a vytvořené pomocí výše  jmenovaných udělátek, než velká portrétní plátna či mytologické výjevy, jenž touto formou tvořili Řekové, Římané či Egypťané již okolo roku 500 př. n. l.

Jak  tvořím obrázky já?

Podkladem budiž křídový papír či papír s křídovou úpravou povrchu  -  na křídovém papíře bývají zpravidla vytištěny nástěnné kalendáře, papír s křídovou úpravou je ten papír, z něhož jsou krabice na dortíky  a chlebíčky a podobné laskominy.

Jako barva se dá použít tzv. enkaustický vosk, který obsahuje mnohem  více včelího vosku, než klasické voskovky. Ty se dají použít také, včelí vosk je stále včelí vosk.  Jen má každý druh materiálu trochu jiné vlastnosti.

 

Za základní nástroj moderní enkaustiky považuji žehličku. Použít se dá buď klasická, nenapařovací žehlička s regulací teploty, nebo přímo enkaustická, která má menší plochu a celkově nižší teploty, než žehlička normální. Dále lze zapojit výše jmenované enkaustické pero, nástavce, pistoli, vyhřívanou plochu... špachtle, škrabadla, houbičky, téměř cokoliv, co doma najdete.)

Pak už stačí jen zapnout  žehličku do elektriky, obrátit ji hřejivou plochou vzhůru jako talíř a nanést na ni barvy. Pěkně barevnou žehličku stačí  přiložit na papír a žehlit a  děj se vůle boží!  Tedy, pokud je člověk schopný nezapojovat příliš vědomí, je to fajn. Pokud není nebo nechce, tak lze do určité míry ovlivnit, co se na papíře objeví a to právě díky naneseným barvám a jejich rozložení  a díky určitým tahům žehličkou.

Já sama preferuji tvoření řekněme nevědomé, je to víc dobrodružnější a sama více cítím jakési propojení  s něčím, co vede mou ruku a vytváří nádherné obrazy. Nicméně taková krajinka či strom vytvořený zcela vědomě, to je také velice koukatelná záležitost! Vlastně v obou případech pak záleží na vnitřním nastavení malujícího a to jak na celkovém vyrovnání, harmonii, naladění a vyladění, jakož i na momentální náladě.  Protože to, co se objeví na papíře, vychází  z nás.  Kromě krásných energetických obrázků občas vyleze i něco ne zrovna pozitivního, tím se dušinka autora může čistit, ale samozřejmě lze vytvářet divočejší obrázky i zcela vědomě.

 Výhodou enkaustiky je, že obrázek můžeme „přežehlovat“ a zkrátka přetvářet, dokud se nám nelíbí. Přiložení horké žehličky samotné či s dalšími barvami mění vzhled během chvilky.  To by se např. při malbě temperou či pastelkami provádělo hůře...  Vyzkoušela i enkaustiku, kde se pracuje především se špachtlí a pistolí, obarvená parafinová směs se nanáší na plochu, na kterou se posléze fouká pistolí. Také to bylo zajímavé, ale jak píši, mé srdce patří žehličceheart

 

Objednávky emailem

Soumrak se snesl na mé stránky! Jsou -po technické stránce- zastaralé. Musím se poohlédnout po novém řešení, nové šabloně.

Pro minimalizaci rizik, oblíbený obor (nejen) všech matek prosím o ZASLÁNÍ  OBJEDNÁVEK MEJLEM. Tím předejdeme tomu, že mi stránka objednávku nepošle (už to udělala, ale odhalila jsem to!). Budu kontrolovat i v nastavení stránky, ale jistota je jistota.

 

OBJEDNACÍ EMAIL:

  • Co objednávám
  • Počet kusů (stačí je-li větší než 1)
  • Doprava (platba předem je za 50 Kč, dobírka za 92 Kč)
  • Adresa a pokud je fakturační adresa jiná, tak ještě tu.

To vše prosím zaslat na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Číslo účtu pro platbu předem je 1161047015/3030.

Nyní mne omluvte, dítko spí, já jdu vymýšlet nové stránky smiley

 

 

 

Omluvenka

Vážení a milí!

Chci se omluvit, že na objednávkové, ale i jiné emaily, reaguji se zpožděním. Když děti spí, matky mají pré... takže zpravidla v noci, někdy i ráno, ráníčko, dřív než vyjde sluníčko. Na zprávy odpovídám já sama  a jak není školka, jsme všude možně i nemožně. A ano, mám sice internet v mobilu, ale zpravidla jsem ráda, že jsem ráda a radši si pak píšu sama, večer, v klidu, z počítače.

Pravda, sama jsem potěšena, když mi někdo rychle odepíše, budu se to snažit nějak časem vymyslet, ono se to zas s podzimem ustálí, ale zatím prosím o shovívavost. 

Dnešní večer jsem nakoukla na můj externí disk a mj. jsem tam objevila jeden z pokladů: druhý den poté, co jsem poprvé zkusila enkaustiku (jojo, to je ta technika, kterou to dělám), jsem se začla "obávat", že budu žehlit každý den smiley To sice taky momentálně nezvládám, ale není všem dnům konec!

 

 

 

 

Karty v rukou psycholožky

Psychiatrická klinika,
školní psycholog
či speciální pedagog- etoped, psychoped, psychoterapeut..
.ti všichni mají v rukou karty pro koučink a terapii.
 
 
Zde je pár řádek od Moniky Černé, psycholožky pro děti i dospělé:
 
 
S kartami pracuji již přes rok, používám je při arteterapii a psychoterapii s dětmi i dospělými. Děti na obrázkové karty reagují s nadšením, často si vyberou kartičku, která je pozitivní výběrem barev a snaží se v ní hledat výjevy. Nejvíce asi pohádkové příběhy, které si vyprávíme. Nakonec podle nich malují své vlastní obrázky, kde volí podobné barvy, aby zachovaly jejich energii a náboj, který v nich je. Pokud děti vidí v obrázku něco negativního, mluvíme o tom, většinou se jim vybaví nějaká životní situace, s tou pracujeme dále a čistíme jí.
 
Dospěláci s oblibou používají karty s citáty, které často ukazují na jejich životní situaci. Někdy si je tahají na začátku terapie a na ukončení vyberou ještě jednu kartičku. Tím celý procest uzavíráme. Velice za tyto karty Zuzce děkuji, jsou velkým přínosem. 
 
 
 

Chcete vzorek karet pro koučink a terapii?

Pokukujete po kartách pro koučink a terapii (a storytelling a jiné kurzy) a říkáte si: „Jak by na ně asi reagovali moji klienti? Nezalekli by se? Nebo by byli nadšení, protože něco takového ještě neviděli?“

Není nic snazšího, než na tyto otázky zjistit odpověď!

Jak?

Objednejte si vzorek karet pro koučink a terapii:

*4 různé karty, různé barvy, různé nálady (jsou to „ostré“ karty – ty, co se prodávají)

* návod na použití

 

Co za to?

Jedna mince...

 

+ poštovné a balné, lze i obyčejně

 Pokud si pak do dvou měsíců objednáte karty pro koučink a terapii, těchto 50 korun vám z jejich ceny odečtu.

 

OBJEDNÁVEJTE ZDE.

 

 

Karty a kartičky: co je co

 
Trochu jiné, trochu stejné. Jedny velké, jedny malé. Jedny s textem, druhé bez textu. A použití? Prapůvodně jiné, ale také se prolíná. Motivační kartičky a karty pro koučink a terapii - pojďme se podívat co je co a na co vše se dají použít.
 
MOTIVAČNÍ KARTIČKY
 
Tyto kartičky vznikly jako první. Mají rozměr 8,5 x 5,5 cm, tedy stejně jako občanský či řidičský průkaz, který se dnes vydává nebo platební karta či věrnostní kartička. Proč? Jejich smyslem je to, aby se daly umístit na dobře viditelné místo, aby je člověk mohl mít pořád při sobě. A jedním z těchto míst je právě třeba peněženka a její přihrádky na kartičky.
 
Motivační kartičky vznikly v době, kdy jsem byla sama s prvním synem a konečně se i podařilo být vzhůru o pár hodin víc než on. Zpočátku jsem hodně spala - stejně jako on, byla jsem vyčerpaná. Byl takové to miminko, kterému se musíte pořád věnovat: neexistovalo položit jej třeba do lehátka a jít si něco dělat, vyžadoval kontakt a nějakou tu zábavu, tak jsem se mu věnovala bez přestávky, nechtěla jsem, aby pořád plakal, i když naplakal se i tak, hlavně v noci, když ho bolelo bříško. Ale zpět ke kartičkám.
 
 
V té době jsem poznala enkaustiku a okouzlila mě. Přišlo mi líto dávat obrázky jen tak do šuplíku, aby je nikdo, kromě mě, neviděl. Vzpomněla jsem si na kartičku s obrázkem indické bohyně na jedné straně a podpůrným textem na straně druhé, co jsem měla doma, a napadlo mě: co kdybych udělala podobné kartičky! Na jedné straně krááásně barevný obrázek, na straně druhé něco, co člověka podpoří, nakopne, připomene mu, že život je fajn, i když padá únavou na hubu, utápí se ve smutku a navíc počítá každou korunu.. A tak vznikl nápad vytvořit motivační kartičky.
 
Jak kartičky používat
 
1)  Milá připomínka
 
Kartičku si můžete mít jednu - ať už jste si ji vybrali sami nebo jste ji dostali. A to zrovna tu, kterou v tuto chvíli nejvíc potřebujete. Může to být třeba tato:
 
 
Pro které chvíle se hodí? Právě pro ty, kdy vás přepadá pesimismus, nemůžete se s něčím popasovat… V tu chvíli je dobré si připomenout, že  je zázrak, že tu vůbec jsme. I když nám třeba právě odešel někdo blízký, můžeme být vděčni za všechny ty chvíle, co jsme si s ním prožili.  Když se nám nedaří v práci, určitě si vezmeme i z takovéto situace ponaučení… Když jdeme do přírody, stačí se podívat kolem sebe, na rozkvetlou louku, na motýla nebo keř se zmrzlými šípky obalený ledovými krystalky… vždyť to je jeden zázrak vedle druhého!  
 
Kartiček můžete můžete mít více a jednu si vylosujete každé ráno a zamyslet se, proč vám dnes padla do ruky zrovna tato. Ať už máte jednu čí více, jak jsem již psala - hodí se do peněženky, pod monitor počítače, ke kalendáři, za rám zrcadla, zkrátka tam, kam se několikrát denně podíváte. 
 
2) Jak to říct...
 
Chcete vyjádřit účast či podporu někomu blízkému? Ale klidně i někomu, koho moc neznáte, ale neumíte najít ta správná slova? Nebo chcete nenápadně něco navrhnout, jak by se to či ono dalo vyřeit, ale bojíte se, že by adresát váš vzkaz nepřijal dvakrát nadšeně? Zkuste to říct slovy klasika... tedy citátem na pěkné kartičce, která může být stále na očích wink
 
Například tato kartička má tu moc, že vhání lidem slzy do očí... to vím jak z vyprávění, ale viděla jsem to i na vlastní oči. Jo, když musíme, tak zabereme a jdeme dál. Nic jiného nezbývá...
 
 
3) Koučování atp. 
 
Další použití vychází z karet pro koučink a terapii, proto se posléze přesuneme k nim. Společné mají karty to, že na nich jsou moje obrázky. Ale jaké jsou rozdíly?

 

 ROZDÍLY:

Text: motivační kartičky mají na druhé straně citát, karty pro koučink a terapii nemají text nikde žádný. Samozřejmě malé kartičky nemusíme otáčet na druhou stranu s textem, když na to přijde.
 
Výběr obrázků: na motivačních kartičkách jsou obrázky, které na většinu lidí působí pozitivně, na kartách pro koučink a terapii jsou i obrázky, které na většinu lidí působí pesimisticky, smutně, ošklivě - větší spektrum obrázků umožňuje širší použití a lehčí výběr pro klienta
 
Velikost: motivační kartičky - 8,5 x 5,5 cm,  karty pro koučink a terapii: 8x12 cm
 
Kniha: ke kartám pro koučink a terapii zato však patří kniha o 42 stránkách, kde jsou mj, tipy na  použití od pěti odborníků různých profesí
 
Lamino: motivační kartičky jsou zalaminované leskle, karty pro koučink a terapii matně - při práci například u stolku nehází odlesky, působí komorněji, seriozněji. Motivační kartičky jsou naoapak svým lesklým vzhledem líbivější na první pohled.
 
Počet: v současné době je téměř totožný, ale obou typů  karet bude přibývat.
 
 
 
KARTY PRO KOUČINK A TERAPII
 
Tyto karty jsou vlastně reakcí na motivační kartičky. Různí lidé, třeba z řad koučů, se mě začali ptát: a proč ty obrázky nejsou větší? Hodilo by se mi to při koučování… A já se zeptala sama sebe: no, proč ty obrázky nejsou větší? A udělala je větší. Největší otazník ležel nad tím, zda i zde bude nějaký text či slovo, heslo, motto.. jako to bývá na jiných koučovacích kartách. Ale čím víc jsem to zvažovala i probírala, tím lépe z toho vycházely karty bez jediného písmenka. Proč? Protože nejsou-li obrázky svázány s textem, přinášejí naprostou svobodu! Mysl by se těžko dokázala odprostit od slova, které by jen letmo přečetla… takto se nemá čeho chytit a to je jen a jen dobře. Toto je totiž největší výhoda karet pro koučink a terapii.
 
 
Jak to? Karty jsou vlastně takový novodobý “Rorschach” - tedy psychologická metoda, která využívá projekci. Jinými slovy: každý v obrázku vidí “to své”. Pravda je, že i Rorschachův test sklidil kritiku, protože každý své odpovědi  na otázku: co vidíš na obrázku? před vyřčením cenzuruje, ale  i když to člověk neřekne nahlas, sám si to uvědomí.  Navíc  karty se dají využívat i jinak. Jak?
 
 
1) Cesta
Vyberte si nejméně tři karty - jedna symbolizuje vaši současnou situaci, druhá situaci či stav, do kterého se chcete dostat a jedna či více karet jsou kroky mezi těmito dvěma body. A proč jste si vybrali právě tuto kartu? Jaké konkrétní kroky to pro vás jsou?  Je to taková projekce na ruby. Víte, co chcete - i když pokud sedíte před někým, s kým to řešíte, tak to víte pouze podvědomě a neumíte si to pojmenovat. Právě k tomu mohou karty posloužit, jako zástupný symbol, jako něco, čeho se  můžete chytit a pak už stačí jen říct, co víte, ale nevěděli jste, jak se s k tomu dostat.
 
2) Vztahy
Katy lze použít i pro rozestavění obrazce vašich vztahů. Kdy někdy slyšel o rodinných konstelacích, jde o něco takového. Jedna karta jste vy, další váš otec, matka, partner, šéf… Jeden obrazec může vyjadřovat, jak to právě cítíte a druhý, jak byste to rádi změnili. Můžete si zkusit zažít ten pocit nového rozestavění a máte o čem povídat.
 
3) Projekce - Rorschach - terapeutické použití
Zpět k Rorschachovi - vyberte si kartu, která vás  nejvíce zaujala. Co na ní je? A proč? 
Nejen dospělí, ale i děti mohou vyprávět - děti v rámci hry a zábavy a když se objeví něco, co moc zábavné není, je nasnadě podívat se tomu na zoubek. Jak dospělí, tak děti, si často zpočátku neuvědomují, že nemluví o obrázku, ale o sobě. A když si to uvědomí a třeba toho tolik neřeknou, sami to vědí i tak a to se počítá. 
 
4) Storytelling
Vyberte si kartu či karty a vyprávějte o ní příběh… Osobně můžete zažít na workshopech  např.  v Praze (spolek Storytelling, Umění v práci) či v Ostravě 
 
5) Ice breaker
Ať školíte to či to, můžete na začátku každého setkání nechat účastníky vybrat si kartu, která symbolizuje: jejich očekávání od dnešního dne, jak se dnes mají, jak se měli včera, co by rádi vyřešili, jejich vztah k tématu… a nemusí jít jen o ice breaker, obdobné otázky můžete pokládat i v průběhu akce.
 
6) Práce s dětmi
Tento bod má asi dalších sto podbodů… lze použít již to, co jsem jmenovala výše, nebo třeba: 
  • vyber si kartu, co tě zaujala a řekni proč či vyber si kartu, na které jsi ty a řekni kde jsi, co je okolo (můj syn měl naposled přes celou kartu sebe v posteli a bez hlavy...ta byla asi v oblacích :)
  • pedagog či rodič může vybrat karty, dítě povědět příběh - takže opět storytelling, ale ne s důrazem na vyprávění, ale na rozvoj fanazii
  • zkus nakreslit kartu, co se ti líbí, ev. tam nakreslit něco navíc
Karty mají i v dramatickém kroužku… přesné použití se pokusím zjistit.

7) ... 8)... Je toho spousta, ale toto myslím jako příklad pro představu stačí. Tak už je myslím jasné, co je co. Z malých lesklých kartiček s citátem vznikly velké, bez textu, nejen pro kouče a terapeuty.

Závěrem bych sahla do vlastních řad a ...wink

 

 

Podle karty poznám, jak na tom kdo je

 Asi před dvěma lety jsem poznala (jak říkám:-)) andílka na zemi, nebo jednoho z nich, na Facebooku je jako Marie Tara, nevím zda se znáte, karty u ní vidím tak rok.  Dělá nejen osobní konzultace, ale také různé semináře pro osobní rozvoj, učí jak pomoci sám sobě automaticou kresbou, kursy pro posílení sebedůvěry, jak začít mít rád sám sebe, kursy čaker - co je ukryto, pročištění, automat. kresby,  atd. Moc a moc mi pomohla během těžkých dvou let, myslím, že bych je bez ní nezvládla.. No, snažím se na sobě pracovat a to je dřina největší smiley Nicméně třeba na začátku semináře, kde se sejdeme v počtu od 4 do 12 lidí si každý vytáhneme  z Vašich krásných karet, aniž bychom viděli na obrázky. Už podle karty teď poznám, jak na tom kdo uvnitř je, ne všechny karty jsou pozitivní a opravdu to vždy odpovídá skutečnosti. Každý z nás v tom okamžiku něco prožívá, někdo je v pohodě a třeba i duchovně daleko, i to odpovídá kartě....Na konci semináře si opět vytahujeme kartu, znovu je vidímě jen z rubové strany a pokaždé je ten kus práce naší i Marušky, která nám pomáhá čištěním, vidět i na kartách. Seminářů jsem už zažila dost, nikdy se nestalo, že by byla karta na konci semináře horší, než karta na začátku.... Maruška nám pomáhá, pokud samy nezvládáme, je i jaksi dočíst smiley třeba : tato ukrývá i novou cestu... Jsou fakt úžasné, povedla se Vám opravdu krásná věc a asi i záleží na tom, kdo s nimi pracuje, jak,  a jak daleko je on sám, co je dáno zase jemu... Prostě jsem si je moc přála mít doma, snažím se pracovat sama na sobě a ony jsou i jakousi kontrolou, která stoprocentně funguje smiley

Simona T.

 

 

E-book „Karty pro koučink a terapii"

Byl to porod! Ale konečně plním, co jsem slíbila: na mých stránkách - VLEVO NAHOŘE, ZÁLOŽKA E-BOOK - jsou informace ke stažení e-booku.

V tištěné podobě jej dostáváte s kartami pro koučink a terapii. Ale říkala jsem si - proč nenechat nahlédnout pod pokličku? smiley

 

Top